MEZINÁRODNÍ SOUDNICTVÍ: NOVÉ ÚKOLY A VÝZVY

( standing ) v řízení před MSD. Je to nicméně důležitým předpokladem. Vzhledem k in tegrální struktuře závazků, které chrání kolektivní zájem skupiny států nebo meziná rodního společenství jako celku, půjde nejčastěji o mnohostranné závazky týkající se ochrany základních lidských práv a humanitárních hodnot, případně ochrany život ního prostředí. 5. Spory na základě Úmluvy o předcházení a trestání zločinu genocidy Vzhledem k podmínkách jurisdikce, zejména omezenému počtu deklarací podle čl. 36 odst. 2 Statutu, které bývají navíc omezené výhradami a podmínkou vzájem nosti, neměl MSD mnoho příležitostí k rozhodování sporů týkajících se primárně lidských práv. Naproti tomu se v posledních 20 letech více uplatnila pravomoc Soudu rozhodovat mezistátní spory o výklad a aplikaci smlouvy na základě jurisdikční dolož ky obsažené v některých mnohostranných smlouvách o lidských právech. Nejdůležitější a nejčastěji využívanou smlouvou se stala Úmluva o předcházení a trestání zločinu genocidy (1948). Je to i díky tomu, že ne všechny smlouvy o lid ských právech obsahují v doložce o řešení sporů odkaz na MSD. Navíc pouze doložka v Úmluvě proti genocidě zakládá jurisdikci Soudu jednoznačně, bez dalších předběž ných podmínek. 22 Podle článku IX této Úmluvy, „spory mezi smluvními stranami týkající se výkladu, provádění nebo plnění této Úmluvy, včetně sporů týkajících se odpovědnosti státu za genocidu nebo za kterýkoli z ostatních činů vypočtených v člán ku III, předkládají se na žádost kterékoli sporné strany k projednání Mezinárodnímu soudnímu dvoru“. 23 Zřejmě nejznámějším případem je spor ve věci Genocida (Bosna a Hercegovina v. Srbsko), který je zajímavý z více ohledů. 24 Šlo nejen o první případ, kdy na základě jurisdikční doložky v čl. IX této Úmluvy došlo k spornému řízení před MSD, ale také se poprvé Úmluva interpretovala nejen jako základ pro individuální trestní odpověd nost pachatelů zločinu, nýbrž i z pohledu mezinárodní odpovědnosti státu. Soud kon statoval, že má-li být stát odpovědný za porušení závazku nespáchat genocidu, musí být prokázáno, že byla spáchána genocida, jak je definována v Úmluvě. 25 Po důklad ném zkoumání situace v Bosně a Hercegovině, včetně využití důkazů z případů roz hodovaných Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii (ICTY), došel MSD k závěru, že události ve Srebrenici v červenci 1995 naplnily znaky genocidy. 26 22 Viz ESPÓSITO, Carlos. Human Rights, In ESPÓSITO, Carlos, PARLETT, Kate (eds.). Cambridge Companion to the International Court of Justice . Cambridge: CUP, 2023, s. 490–491. 23 Text viz vyhláška MZV č. 32/1955 Sb. 24 Case concerning Application of the Convention on the Prevention and Punishmemt of the Crime of Genocide (Bosnia and Herzegovina v. Serbia and Montenegro) , ICJ Reports 2007.

25 Ibid., § 180. 26 Ibid., § 290.

21