MEZINÁRODNÍ SOUDNICTVÍ: NOVÉ ÚKOLY A VÝZVY

V situaci, kdy Soud nemohl dovodit přičitatelnost genocidy ve Srebrenici žalovanému státu podle pravidel mezinárodního práva (test „efektivní kontroly“), musel vyloučit odpovědnost Srbska za spáchání genocidy. Proto MSD pak obrátil pozornost k odpo vědnosti státu za porušení závazku zabránit zločinu genocidy podle článku I Úmluvy. Podle MSD stát nenese odpovědnost jen proto, že nebylo dosaženo požadovaného výsledku, avšak odpovědnost vznikne, pokud stát zjevně opomenul přijmout všechna opatření, která byla v jeho moci a jimiž mohl přispět k zabránění genocidě. 27 Soud pak dovodil odpovědnost Srbska za porušení závazku zabránit genocidě, protože žalovaný stát, který měl silný vliv na bosenské Srby, neprokázal, že podnikl jakékoliv kroky, aby zabránil masakrům v Srebrenici. 28 Od té doby byla na základě doložky v čl. IX založena jurisdikce MSD v dalších čtyřech případech. Kromě méně úspěšné kopie bosenské žaloby v ukončeném přípa du Chorvatsko v. Srbsko , 29 Soud stále projednává žaloby týkající se výkladu a aplikace Úmluvy proti genocidě v případech Gambie v. Myanmar, Ukrajina v. Ruská federace a nejnověji Jihoafrická republika v. Izrael. Zatímco v žalobách Bosny-Hercegoviny a Chorvatska se žalující státy domáhaly rozsudku MSD o tvrzeném spáchání genocidy na svém území a proti svým občanům, tyto nové případy mají potenciálně větší význam pro výklad mnohostranných smluv o lidských právech, které zakládají závazky erga omnes partes . To proto, na straně ža lobců vystupují také státy, které nejsou přímo poškozené, ale mají pouze právní zájem na „výkladu, provádění nebo plnění této Úmluvy“. Z novějších případů má prima facie nejsilnější argumenty nasvědčující spáchá ní zločinu genocidy žaloba v případu Gambie v. Myanmar . Případ se týká údajných činů genocidy vůči skupině Rohingů ze strany myanmarské armády a dalších myan marských bezpečnostních sil. Soud již shledal, že práva uplatňovaná Gambií podle Úmluvy o genocidě jsou věrohodná a vydal prozatímní opatření. 30 Tento případ je jedním z nejpádnější důkazů o tom, že při namítaném porušení závazku erga omnes partes má každý stát, smluvní strana Úmluvy o genocidě aktivní legitimaci předložit na základě článku IX Úmluvy spor MSD. Soud výslovně konstatoval, že společný zá jem obsažený v Úmluvě „znamená, že dotyčné závazky má kterýkoli smluvní stát vůči všem ostatním smluvním státům Úmluvy. … Z toho vyplývá, že kterýkoli stát, který je 27 Ibid., § 430: “A State does not incur responsibility simply because the desired result is not achieved; responsibility is however incurred if the State manifestly failed to take all measures to prevent genocide which were within its power, and which might have contributed to preventing the genocide.“ 28 Ibid., § 431: “Yet the Respondent did not show that it took any initiative to prevent what happened, or any action on its part to avert the atrocities which were committed.” 29 Case concerning Application of the Convention on the Prevention and Punishmemt of the Crime of Genocide (Croatia v. Serbia and Montenegro) , ICJ Reports 2015. 30 Application of the Convention on the Prevention and Punishment of the Crime of Genocide (The Gambia v. Myanmar) , Request for the Indication of Provisional Measures, Order, 23 January 2020, ICJ Reports 2020, § 86.

22