MEZINÁRODNÍ SOUDNICTVÍ: NOVÉ ÚKOLY A VÝZVY

velryb. 40 V tomto sporu Japonsko neuplatnilo otázku aktivní legitimace ( standing ) Austrálie, takže se tím Soud výslovně nezabýval. Nicméně jeden ze soudců (Bhandari) tuto otázku vznesl při ústním jednání, když se dotázal, jakou újmu mohlo Japonsko způsobit Austrálii. 41 Advokáti Austrálie se snažili zdůvodnit aktivní legitimaci odkazem na rozsudek ve věci Belgie v. Senegal (2012). Avšak z toho, že MSD uznal a vykonával svou jurisdikci, i když si byl této otázky vědom, lze dovodit, že Soud implicitně uznal legitimaci žalobce založenou na závazcích erga omnes partes . 42 Naproti tomu v jiných případech MSD nepřipustil litigaci ve veřejném zájmu. Ve dvou paralelních případech Marshallovy ostrovy v. UK a Marshallovy ostrovy v. Pákistán se jednalo o Závazky týkající se vyjednávání o zastavení závodů v jaderném zbrojení a jaderném odzbrojení. Žalobce se domáhal pouze deklaratorního rozsudku o protiprávnosti spočívající v tom, že UK porušilo povinnost jednat o jaderném od zbrojení podle článku 6 Smlouvy o nešíření jaderných zbraní (1968) a obyčejového mezinárodního práva. Marshallovy ostrovy se snažily zdůvodnit svou aktivní legiti maci s odkazem na články 42 a 48 ARSIWA. Je zajímavé, že UK na tomto základě nezpochybnilo aktivní legitimaci žalobce. MSD nakonec neřešil otázku legitimace, ale soustředil se na to, zda existoval spor mezi stranami. Soud dovodil, že si žalovaný stát nebyl vědom neshody, a proto dospěl k závěru, že nemá jurisdikci kvůli neexistenci sporu. 43 Z toho je zřejmé, že ani implicitní uznání veřejného zájmu, který se promítá v závazku erga omnes partes , nestačí, pokud nejsou splněné jiné podmínky pro sporné řízení před MSD. Závěry Na základě zhodnocení judikatury Mezinárodního soudního dvora lze dojít k závě ru, že v judikatuře Soudu se tradiční model postupně doplňuje o některé nové funkce, které jsou charakteristické pro moderní mezinárodní právo. Tradiční model judiciálního řešení sporů, který dlouho vyhovoval a stále funguje pro velkou část sporů rozhodovaných MSD, je založen na tom, že velká část mezinárodních závazků má bilaterální povahu. V případě jejich porušení jedním státem vzniká konkrét ní, individuální újma druhému státu. Tento stát vystupuje jako (přímo) poškozený stát, je oprávněný vznést odpovědností nárok, včetně práva na reparaci. Jako takový má, v případě založení jurisdikce, také aktivní legitimaci toto žalovat před MSD. 40 Whaling in the Antarctic , s. 226, § 24. 41 Ibid., Public Sitting Held on Wednesday 3 July 2013, at 10 a.m., Verbatim Record CR 2013/13, 73 (Judge Bhandari). 42 Viz TAMADA, D., op. cit., s. 344. 43 Obligations Concerning Negotiations Relating to Cessation of the Nuclear Arms Race and to Nuclear Disarmament (Marshall Islands v. United Kingdom) , Preliminary Objections, Judgment, ICJ Reports 2016, § 58.

25