MEZINÁRODNÍ SOUDNICTVÍ: NOVÉ ÚKOLY A VÝZVY

prvek fikce, který nedává dostatečný základ pro to, aby Belize bylo státem vlajky pro účely žádosti podle čl. 292 Úmluvy o mořském právu. Tribunál tak konstatoval 42 , že sdělení IMMARBE ze 30. března 2001 nemůže být považováno ( be treated as ) za do kumenty ve smyslu čl. 91 odst. 2 Úmluvy o mořském právu. Tribunál shledal, že žadatel (Belize) nejednal tak, že loď Grand Prince byla lodí jeho příslušnosti. Uvádí, že Belize oznámilo Francii verbální nótou 43 o svém rozhodnutí de-registrovat loď Grand Prince s účinností 4. ledna 2001. Soudci hlasující proti rozhodnutí se vyjádřili v nesouhlasném stanovisku 44 . Ve svém stanovisku odkázali na rozsudek Tribunálu v případu M/V SAIGA (No. 2) 45 z roku 1999. V tomto rozsudku Tribunál konstatoval, že čl. 91 Úmluvy dává každému státu výlučnou jurisdikci, pokud jde o poskytnutí své příslušnosti lodím. Dále odkázali na odstavec 65 případu M/V SAIGA podle kterého určení kritérií a procedura pro poskytnutí a odvolání příslušnosti lodí je záležitostí výlučné jurisdikce státu vlajky. Na základě výše uvedeného, lze soudit, jak konstatuje např. D. Anderson, 46 že za ur čitých okolností Mezinárodní tribunál pro mořské právo odmítne žádost státu tam, kde není spokojen s existencí právního spojení nebo kde důkaz příslušnosti postrádá přesvědčivosti. Což se stalo v případě Grand Prince, nezpochybnil však dokumenty v případu SAIGA. Ve sporném případu Grand Prince to znamená, že Tribunál bude ve smyslu čl. 91 Úmluvy posuzovat i příslušné dokumenty i otázku skutečného pouta mezi státem a lodí. Zdá se, že v případu Grand Prince dal Tribunál přednost posouzení toho, zda stát vykonává jurisdikci nad lodí ve smyslu čl. 92 Úmluvy OSN o mořském právu před formálními prohlášeními zástupců státu. V prohlášení soudce Wolfruma 47 k pří padu Grand Prince je konstatováno, že musí být stálý právní vztah mezi lodí plující pod vlajkou určitého státu a tímto státem. Toto spojení podle soudce Wolfruma nejen umožňuje, ale také zavazuje, státu provádět a vynucovat mezinárodní stejně jako vnit rostátní právo při využívání volného moře. Úmluva vyjadřuje tuto zásadu. Dále soudce Wolfrum konstatuje, že podle třetí věty čl. 91 odst. 1 Úmluvy OSN o mořském právu z roku 1982 musí být skutečné pouto mezi státem vlajky a lodí. Znamená to, že regis trace nemůže být omezena na pouhou fikci. V případu Grand Prince vyvstává otázka, zda Mezinárodní tribunál pro mořské prá vo nerozhodl odlišně, než jak vyplývá z pravidel obecného mezinárodního práva o vý 42 Ibid., s. 42 (odst. 85). 43 Ibid., s. 43 (odst. 89). 44 Dissenting opinion of judges Caminos, Marotta Rangel, Yankov, Yamamoto, Akl, Vukas, Marsit, Eiriksson and Jesus k případu Grand Prince. 45 M/V Saiga (No. 2) case (Saint Vincent and the Grenadines vs. Guinea), Judgment ITLOS Reports 1999, s. 36 (odst. 63). 46 ANDERSON, D. Freedoms of the High Seas in the Modern Law of the Sea in: FREESTONE, D., BARNES, R., ONG, D. a kol. The Law of the Sea . Oxford : Oxford University Press, 2006, s. 339. 47 Declaration of judge Wolfrum k případu Grand Prince.

37