POKOJNÉ ŘEŠENÍ SPORŮ V MEZINÁRODNÍM PRÁVU

2. Aby mohl spor nastat, musí být prokázáno, že proti tvrzení jedné strany se jasně staví druhá strana ( is positively opposed by the other party ). 3. Obě strany musí mít jednoznačně rozdílné názory ( clearly opposite views ) v otázce vykonání nebo nevykonání určitých právních povinností. 4. Posouzení existence sporu Dvorem je otázkou substantivní, nikoliv formální či procesní. 5. Existence sporu musí být Dvorem určena objektivně na základě přezkumu faktů. 6. Datum, k němuž má být existence sporu posouzena, je v zásadě datum podání žaloby k Dvoru. Tímto způsobem formulovaná kritéria, ať už je jejich přesný význam jakýkoliv, před- stavovala základ pro posouzení žaloby Marshallových ostrovů, na kterém se všichni soudci a soudkyně Dvora shodli. Mnozí soudci i komentátoři judikatury Dvora rovněž poukázali na skutečnost, že Dvůr k jejich aplikaci vždy přistupoval flexibilně. 11 Žádná z žalob posuzovaných Dvorem – a před ním i Stálým dvorem mezinárodní sprave- dlnosti – nebyla zamítnuta z důvodu, že mezi stranami neexistoval spor. Ačkoliv byl tedy rozsudek Dvora žalujícím státem pravděpodobně zamýšlen jako důležitý příspěvek k problému jaderného odzbrojení, do dějin mezinárodní práva se zapíše jako první rozsu- dek, podle kterého podmínka existence sporu ve smyslu Statutu nebyla v řízení splněna. Je třeba nicméně upřesnit, že problematickým bodem rozsudku nebyl primárně zá- věr o tom, že mezi stranami neexistuje spor, a nebylo jím ani posouzení skutkových okolností, na jejichž základě Dvůr tímto způsobem rozhodl. Někteří členové Dvora sice trvali na tom, že vzhledem k četným veřejným vyjádřením Marshallových ostrovů na téma jaderného odzbrojení nelze tvrdit, že v době podání žaloby Spojené králov- ství nevědělo nebo mohlo nevědět, že se proti jeho názoru či jednání jasně staví dru- há strana. 12 Hlavní kritika rozsudku nicméně mířila na samotný požadavek „vědění“ a na jeho ustavení za další nutnou podmínku prokázání existence sporu. Jinými slovy, nejproblematičtějším bodem rozsudku nebylo skutkové tvrzení, podle kterého Spojené království nevědělo či mohlo nevědět o tom, že protesty Marshallových ostrovů proti jeho pokračujícímu jadernému zbrojení představují obvinění z porušení článku VI NPT. Byla jím formulace pravidla, podle kterého o existenci sporu mezi těmito dvěma státy bylo možné hovořit jen tehdy, pokud Spojené království o takovémto obvinění vědělo nebo alespoň o něm nemohlo nevědět. Šlo tedy o výslovné stanovení dalšího kritéria, jehož naplnění bylo nezbytné pro uznání existence sporu. Dvůr toto kritérium formuloval následovně: 11 Ibid. I.C.J. Reports 2016 , p. 1095-1098 (Dissenting Opinion of Judge Crawford); I.C.J. Reports 2016, p. 1064-1065 (Dissenting Opinion of Judge Robinson). Viz též Bonafé, B., I., Establishing the exis- tence of a dispute before the International Court of Justice: Drawbacks and implications, Questions of International Law , vol. 45, 2017, s. 19. 12 Obligations concerning Negotiations relating to Cessation of the Nuclear Arms Race and to Nuclear Disarmament (Marshall Islands v. United Kingdom), Preliminary Objections, Judgment, I.C.J. Reports 2016, p. 1087 (Dissenting Opinion of Judge Robinson).

106