POKOJNÉ ŘEŠENÍ SPORŮ V MEZINÁRODNÍM PRÁVU

právem běžně zaváděna a jejich použití nepůsobí – alespoň v obecné rovině – problém. Problematické se subjektivní kritérium stává jen tehdy, jde-li o kritérium v jistém smy- slu soukromé. Tedy o takové kritérium, o kterém pouze dotčený subjekt může říci, zda bylo nebo nebylo splněno. Dvorem stanovené kritérium vědomosti však v tomto silném smyslu subjektivní není. Kritiku údajné subjektivní povahy kritéria proto můžeme považovat za opodstatně- nou pouze tehdy, chápeme-li ji jako kritiku jazyka, ve kterém bylo kritérium vyjádřeno, nikoliv jako kritiku jeho obsahu. V tomto smyslu by se zároveň jednalo o kritiku legi- timní. Používání slov, jako jsou znalost, úmysl, vůle států atp., tedy slov mající men- tální konotace a odkazující jakoby k vnitřním stavům subjektů, lze totiž legitimně po- važovat za nešvar právního jazyka. Navozují dojem, že jejich správné použití vyžaduje schopnost právníka nahlédnout dovnitř subjektu, tj. do jeho hlavy, mysli či vědomí. 15 Tak tomu ale není. Být právníkem nutně znamená být behavioristou. Mentální výrazy mají pro právníka smysl pouze jakožto popisy určitého jednání, které se projevuje navenek, a je proto pozorovatelné a intersubjektivně verifikovatelné. Psychologické pojmy používané v právu tak jako celek musí být chápány jen jako určitá metafora či zkratka odkazující k souboru objektivních kritérií. Platí to i o požadavku vědomosti formulovaném Mezinárodním soudním dvorem. Konstatovat, že žalovaný stát o tvr- zení protistrany věděl, znamená dospět k závěru, že vzhledem k objektivní evidenci poskytnuté v konkrétním případě nelze s přiměřeným stupněm jistoty říci, že žalovaný stát nemohl o tomto tvrzení nevědět. Soudce Crawford, který tuto metaforu pochopil, proto kritérium nazval požadavkem objektivní vědomosti ( objective awareness ). 16 3. Námitka, že jde o kritérium nové Tvrzení, že kritérium vědomosti bylo rozsudkem zavedeno jako nové, uváděli s vět- ším či menším důrazem všichni soudci a soudkyně, kteří s výrokem Dvora nesou- hlasili. Hojným způsobem je tato kritika zastoupena i v rámci doktríny. 17 Chceme-li ale posoudit, zda se jedná o kritiku oprávněnou, musíme se opět ptát po významu, který kritici rozsudku se slovem „nový“ spojují. Takto zjistíme, že výraz „nový“ ne- bývá v tomto kontextu používán jako neutrální opozice ke slovu „starý“ nebo „do té doby neexistující“. Použití má negativní konotaci vytvářející jeho kritický potenciál. 15 Viz např. Cassese, A. , International Criminal Law . Oxford: Oxford University Press, 2008, s. 75: „ Intention is not capable of positive proof and, accordingly, it is inferred from overt acts. […] [A]fter all, an individual alone honestly knows what he is thinking. The Court cannot look into the mind to see what is going on there. “ 16 Obligations concerning Negotiations relating to Cessation of the Nuclear Arms Race and to Nuclear Disarmament (Marshall Islands v. United Kingdom), Preliminary Objections, Judgment, I.C.J. Reports 2016, p. 1093 (Dissenting Opinion of Judge Crawford). 17 Bonafé, B., I., Establishing the existence of a dispute before the International Court of Justice: Drawbacks and implications, Questions of International Law , vol. 45, 2017, s. 6. Venzke, I., Public Interests in the International Court of Justice – A Comparison between Nuclear Arms Race (2016) and SouthWest Africa (1966), AJIL Unbound , vol. 111, 2017, s. 70.

108