POKOJNÉ ŘEŠENÍ SPORŮ V MEZINÁRODNÍM PRÁVU

Jiným významný počin v otázce interpretace pojmu „spor“ představuje posudek Dvora ve věci UN Headquarters Agreement z roku 1988. 24 Úkolem Dvora bylo posou- dit vznik sporu mezi OSN a Spojenými státy. Ten měl podle OSN nastat v důsledku přijetí zákona Spojených států namířeného proti činnosti Organizace pro osvoboze- ní Palestiny (OOP). Zákon zakazoval OOP provozovat jakékoliv zastoupení či úřad, včetně zastoupení při OSN, na území Spojených států. OSN proti tomuto zákonu protestovala, neboť byl podle ní v rozporu s Dohodou o sídle, kterou uzavřela se Spojenými státy. Problematickým aspektem případu zejména bylo, že Spojené státy nikdy netvrdily, že přijatý zákon Dohodu o sídle neporušuje. Některé orgány ho do- konce výslovně označily za neslučitelný s Dohodou. Dvůr proto konstatoval následu- jící: „ [P]okud jedna smluvní strana vystupuje proti chování nebo rozhodnutí jiné strany a tvrdí, že takovéto chování nebo rozhodnutí představuje porušení smlouvy, pak samotná skutečnost, že obviněná strana nepředkládá žádný argument s cílem odůvodnit své jednání z hlediska mezinárodního práva, nebrání tomu, aby tyto rozdílné názory založily spor ohledně výkladu a použití smlouvy. “ 25 I v tomto případě můžeme říci, že Dvůr učinil volbu, která nebyla s ohledem na jeho předešlá rozhodnutí nutná. Dokonce se zdá, že v jistém ohledu je jeho tvrzení v roz- poru se závěrem, ke kterému dospěl v posudku Interpretation of Peace Treaties . A sice že „ obě strany mají jednoznačně rozdílné názory v otázce vykonání nebo nevykonání určitých smluvních povinností “. Spojené státy se totiž nijak nesnažily obhájit svůj postup vzhle- dem k povinnostem vyplývajícím z Dohody o sídle OSN. K přijetí zákona naopak přistoupily „ bez ohledu na povinnosti, které Spojeným státům může [tato] dohoda uklá- dat “. Existence „jednoznačně rozdílných názorů“ mezi OSN a Spojenými státy, pokud jde o výklad a použití příslušné dohody, nebyla v tomto případě prokázána. Považovat posudek za pouhý důsledek předchozí judikatury by proto bylo přinejmenším trou- falé. Ze strany Dvora šlo spíše o pragmatické řešení, jak ukončit nejistotu ohledně postavení Stálé mise OOP, a jeho dosavadní judikatura mu v takovém řešení nebránila. Ostatně ani v tomto případě nebyl závěr o existenci sporu, který by se týkal výkladu a použití Dohody o sídle OSN, přijat jednomyslně. 26 se jasně staví druhá strana “. Ani toto tvrzení však na předcházející případy Interpretation of Peace Treaties a Mavrommatis bezprostředně nenavazuje. Na rozdíl od nich se tímto požadavkem tvrdí, že spor není jen stavem, jehož existence má být objektivně určena, ale situací závislou na jednání příslušných stran. Viz South West Africa Cases (Ethiopia v. South Africa; Liberia v. South Africa), Preliminary Objections, Judgment, I.C.J. Reports 1962, p. 328. 24 Applicability of the Obligation to Arbitrate under Section 21 of the United Nations Headquarters Agreement of 26 June 1947, Advisory Opinion, I.C.J. Reports 1988, p. 12. 25 Ibid., I.C.J. Reports 1988, p. 28. 26 Ibid., I.C.J. Reports 1988, p. 40-41 (Separate Opinion of Judge Oda): „ There was accordingly never any apparent dispute between the United Nations and the United States as to how sections 11-13 of the Agreement should be ‘interpreted or applied‘. [...] This is because the real issues of the dispute turn not on the interpretati- on or application of the Headquarters Agreement, but on whether, in operative effect, precedence will be given to the uncontested interpretation or application of that Agreement or to the Anti-Terrorism Act as interpreted by the Attorney General of the United States. “

111

Made with FlippingBook Learn more on our blog