POKOJNÉ ŘEŠENÍ SPORŮ V MEZINÁRODNÍM PRÁVU

rům dodává určité kontinuita řešení otázky obdobným způsobem v průběhu delšího časového úseku. Nálezy SAK nejsou bez dalšího závazné pro mezinárodní investiční tribunály. Existence řady nálezů SAK dotýkajících se majetkových práv cizinců je však významná proto, že poukazuje na skutečnost, že MIA je spíše výsledkem kontinuální- ho vývoje, než „velkého třesku“. Limity a možnosti použití nálezů SAK však v každém případě stanoví právo použitelné v konkrétní MIA. Milena Noskova se v kapitole 11 zaměřuje na problematiku řešení mezinárodních investičních sporů s ohledem na specifika nadnárodních korporací jako investorů. V prv- ní části kapitoly je řešena zejména problematika právní subjektivity jakož i státní přísluš- nosti nadnárodních korporací jako stran mezinárodních investičních sporů. Předmětem druhé části kapitoly je analýza konkrétních procesních otázek, které vyvstávají v rámci "tradičních" mechanismů pro řešení mezinárodních investičních sporů, a to zejména při řešení sporů před ISCID jakož i při řešení sporů ad hoc. Dvanáctou kapitolu – Dopad nesplnění podmínky přátelského řešení sporu na roz- hodčí řízení – zpracovala Monika Feigerlová. Zabývá se v ní ujednáními o pokojném řešení sporů v kontextu mezinárodní obchodní a investiční arbitráže. Dopad nesplnění předarbitrážních procesních podmínek (konciliace, mediace, vyjednávání po určitou dobu, atd.) se může nahlíženo optikou nejpřísnějšího přístupu projevit v nedostatku pravomoci rozhodčího tribunálu rozhodnout předložený spor nebo následně v riziku zrušení rozhodčího nálezu. Mezinárodní rozhodčí praxe ani judikatura národních sou- dů zatím v otázce povahy důsledků porušení těchto ujednání není jednotná. Čtvrtá část monografie nabízí pohled na aktuální úpravu a praxi pokojného řešení sporů ve vybraných oblastech mezinárodního života. Jan Ondřej ve třinácté kapitole hodnotí přínos Úmluvy OSN o mořském právu k řešení sporů v mezinárodním právu. Pokud jde o řešení sporů v mořském právu, Úmluva OSN o mořském právu z roku 1982 nejprve zdůrazňuje v čl. 279 obecnou po- vinnost smluvních států řešit jakýkoli spor, který se týká výkladu nebo použití Úmluvy pokojnými prostředky. Účastnické státy, se mohou kdykoli dohodnout urovnat spor mezi sebou, který se týká výkladu nebo použití této Úmluvy, jakýmkoli pokojným pro- středkem podle jejich volby. Jestliže by spor týkající se výkladu nebo použití Úmluvy nebyl urovnán za použití výše uvedených postupů, předloží se spor na žádost kterékoli strany soudu nebo arbitrážnímu tribunálu. Jedná se o čtyři soudní orgány, takže celá soustava ústí v obligatorních metodách řešení sporů – Mezinárodní tribunál pro moř- ské právo, Mezinárodní soudní dvůr, arbitrážní tribunál a zvláštní arbitrážní tribunál. Ve čtrnácté kapitole se Jan Lhotský zamýšlí nad tím, jak k pokojnému řešení me- zinárodních sporů přispívá Mezinárodní trestní soud. Již od roku 2002 vykonává Mezinárodní trestní soud v Haagu jurisdikci nad genocidou, zločiny proti lidskosti a válečnými zločiny. V červenci 2018 byla jeho jurisdikce rozšířena o nově definovaný zločin agrese. Kapitola Jana Lhotského se zabývá otázkou, zda a do jaké míry může tato událost pomoci předcházet tomu, aby v mezinárodním prostředí docházelo k použití

15

Made with FlippingBook Learn more on our blog