POKOJNÉ ŘEŠENÍ SPORŮ V MEZINÁRODNÍM PRÁVU

Závěr Závazky ke smírnému řešení sporů před zahájením samotného rozhodčího říze ní a zejména jejich porušení přinášejí zajímavé právní otázky, které doposud nebyly jednotně v mezinárodní rozhodčí praxi ani v praxi národních soudů v rámci řízení o zrušení rozhodčích nálezů vyřešeny. Tendence k rozsáhlejšímu využívání mimosoud ního řešení sporů (nepočítaje mezi ně arbitráž) jsou patrné. Jak bylo demonstrováno výše, přístupů k řešení je několik se zásadním rozdílem v dopadu do hmotněprávních a procesních práv porušující strany. Pokud bude všeobecně akceptováno, že porušení ujednání o přátelském řešení sporu či o jiné formě ADR, má negativní dopad na za hájení rozhodčího řízení, resp. jeho pokračování, a platnost vydaného rozhodčího ná lezu, může rozhodčí řízení přispět k posílení de facto vynutitelnosti těchto ujednání. Předmětné ujednání nicméně musí být dostatečně jasné a určité, aby představovalo závaznou a vymahatelnou povinnost a nepřineslo stranám další příkoří a novou linii sporů, které ve snaze sjednat si možnost přednostního řešení sporu v podobě konciliace či jiné formy ADR vůbec nezamýšlely.

163