POKOJNÉ ŘEŠENÍ SPORŮ V MEZINÁRODNÍM PRÁVU

2. Vyloučení obligatorního řízení podle Úmluvy o mořském právu Úmluva OSN obsahuje dvě ustanovení 10 , která mohou potenciálně způsobit pro- blém pokud jde o konkurenci jurisdikcí s tribunály mimo Úmluvu OSN o mořském právu. První z nich je čl. 281, podle kterého účastnické státy, které jsou stranami sporu týkajícího se výkladu nebo použití Úmluvy o mořském právu, se dohodly usilovat o urovnání sporu pokojnými prostředky podle jejich volby. Použije se obligatorní říze- ní podle Úmluvy pouze tehdy, pokud spor nebyl těmito prostředky urovnán a pokud dohoda mezi stranami sporu nevylučuje jiné další řízení. Příkladem aplikace čl. 281 Úmluvy o mořském právu je arbitrážní tribunál ustavený ve sporu mezi Austrálií, Novým Zélandem vs. Japonskem o tuňáka australského. V tomto sporu arbitrážní tribunál zřízený podle přílohy VII na základě prohlášení podle čl. 287 Úmluvy OSN o mořském právu ve svém výroku z roku 2000 konstatoval, že není příslušný v tomto případu 11 . Odvolal se na čl. 281 odst. 1 Úmluvy OSN o mořském právu, podle kterého, jestliže se účastnické státy dohodly usilovat o urovnání sporu pokojnými prostředky, podle jejich volby bude se postupovat podle jejich dohody. Rozhodnutí Arbitrážního tribunálu bylo podrobeno určité kritice 12 , protože snižuje prvek obligatorního řízení v procedurách pro řešení sporů v Úmluvě OSN o mořském právu. Takovýto výklad může narušit obligatorní proceduru řešení sporů podle Úmluvy o mořském právu. Jinýmpřípadem, ve kterémbyla snaha aplikovat čl. 281, byl případ Land Reclamation 13 mezi Malajsií a Singapurem. Při projednávání prozatímního opatření argumentoval Singapur tím, že čl. 281 Úmluvy se aplikuje na tento případ a arbitrážní tribunál podle Přílohy VII je tak zbaven jurisdikce, protože strany jednají o urovnání tohoto sporu. Mezinárodní tribunál pro mořské právo však odmítl tento argument s tím, že jednání započala až poté, kdy Malajsie zahájila řízení. Otázka interpretace čl. 281 Úmluvy vyvstala opět v případu South China Sea Arbitration z roku 2015. V tomto případu arbitrážní tribunál konstatoval, že čl. 281 vyžaduje jasné prohlášení o vyloučení dal- ších procedur 14 . Arbitrážní tribunál tak podpořil 15 názor Mezinárodního Tribunálu pro mořské právo v případu Southern Bluefin Tuna z roku 1999. Druhým ustanovením je čl. 282 Úmluvy o mořském právu, podle kterého, jestliže se účastnické státy, které jsou stranami sporu týkajícího se výkladu nebo použití této Úmluvy, 10 Ibid., s. 653. 11 KWIATKOWSKA, B. Southern Bluefin Tuna (Australia and New Zealand v. Japan) Jurisdiction and Admissibily, www.worldbank.org in: American Journal of International Law , 2001, vol. 95, No. 1, s. 162 a násl. 12 CHURCHILLl, R. and SCOTT, J. The Mox Plant Litigation : The First Half – Life . International and Comparative Law Quarterly , 2004, vol. 53, s. 654. 13 International Tribunal for the Law of the Sea. Case Concerning land Reclamation by Singapure in and around the Straits of Johor (Malaysia v. Singapure), Request for provisional measures, Order of 8 October 2003. 14 TANAKA, Y. The International Law of the Sea. Third edition. Cambridge: Cambridge University Press, 2019, s.500. 15 Ibid.

168