POKOJNÉ ŘEŠENÍ SPORŮ V MEZINÁRODNÍM PRÁVU

řešeny podle části XV Úmluvy OSN o mořském právu, ale na základě čl. 36 Statutu Mezinárodního soudního dvora nebo na jiném základě. V těchto případech tak ve sku- tečnosti nevzniká střet s úpravou podle Úmluvy OSN o mořském právu 25 z hlediska jurisdikce Mezinárodního soudního dvora. Pro srovnání Mezinárodní tribunál pro mořské právo řešil první spor, který se týká delimitace mořských hranic až v roce 2009. Jednalo se o případ Delimitation of the Maritime Boundary Between Bangladesh and Maynmar in the Bay of Bengal. Rozsudek Mezinárodního tribunálu pro mořské právo je z roku 2012. Problém aplikace Úmluvy OSN o mořském právu na výše uvedené smíšené spory spočívá v tom, že se musí jednat o spory, které se týkají výkladu nebo ap- likace Úmluvy ve smyslu čl. 288. Podle D. R. Rothwella 26 , i kdyby vznikl případ, který se týká otázek pevniny, měl by být v menší míře, aby byl považován pouze za podpůrný k aplikaci Úmluvy OSN o mořském právu. Pokud jde o arbitrážní řízení, za dvacet let od vstupu v platnost Úmluvy OSN o moř- ském právu v roce 1994 bylo zahájeno 17 arbitrážních řízení podle Přílohy VII o arbitrá- ži. V prvních deseti letech bylo zahájeno pouze šest případů, zatímco za období jediného roku od října 2012 do října 2013 jich bylo zahájeno pět. Pouze v jediném případu arbit- rážní tribunál shledal, že nemá jurisdikci, není příslušný k projednání dané věci. Jednalo se o případ Southern Bluefin Tuna Case mezi Austrálií a Japonskem a Novým Zélandem a Japonskem, nález z roku 2000. Ve dvou případech se státy odmítly řízení zúčastnit. Z hlediska judiciálních orgánů, které se zabývají spory podle Úmluvy, arbitrážní tribunály podle Přílohy VII jsou téměř vždy rozdílně ustavovány a existuje také riziko různé interpretace 27 Úmluvy OSN o mořském právu. Příkladem může být výše zmí- něný případ sporu o tuňáka australského. V tomto směru může spíše Mezinárodní tri- bunál pro mořské právo zajišťovat koherentní judikaturu včetně jejího souladu s judi- katurou Mezinárodního soudního dvora. Význam zejména Mezinárodního soudního dvora se projevuje i počtem předkládaných sporů ve vztahu k moři v posledních letech. Nicméně je pravděpodobné a vývoj to zatím naznačuje, že spíše než Mezinárodnímu tribunálu pro mořské právo budou státy ve většině případů předkládat své spory arbit- rážnímu tribunálu zřízenému podle Přílohy VII. Dá se konstatovat, že neexistuje jedno fórum pro řešení sporů podle Úmluvy a neexistuje mechanismus pro zajištění jednoty v podobných případech před různými tribunály. 28 Sama Úmluva OSN o mořském právu umožňuje volbu použití více soudních a arbitrážních prostředků. Obligatorní řešení sporů podle Úmluvy o mořském právu je určeno k zabránění fragmentace 25 ROTHWELL, D., R. Land and Maritime Disputes and UNCLOS. Public International Law Colloquium on Maritime Dispute Settlements. Chinese Society of International Law, Hong Kong International Arbitration Centre, Hong Kong, 2016, s. 57. 26 Ibid., s. 69. 27 FREESTONE, D., BARNES, R., ONG, D. (editors). The Law of the Sea (progress and prospects) , Oxford : Oxford University Press, 2006 , s. 397. 28 BOYLE, A. E., Dispute Settlement and the Law of the Sea Convention : Problems of Fragmentation and Jurisdiction. International and Comparative law Quarterly , 1997, vol. 46, s. 40.

172