POKOJNÉ ŘEŠENÍ SPORŮ V MEZINÁRODNÍM PRÁVU

smluvního mořského práva. 29 Více orgánů a způsobů řešení sporů je na druhé straně naopak výrazem fragmentace řešení sporů podle Úmluvy OSN o mořském právu. Tuto fragmentaci je však třeba považovat za cenu za zajištění konsensu o závazném obligatorním urovnání sporů. 30 Během jednání o návrhu Úmluvy nebylo pro státy většinou přijatelné přijmout jeden prostředek pro řešení sporů. Závěr Mechanismus pro řešení sporů podle Úmluvy OSN o mořském právu je založen na rovnováze mezi dobrovolnými a obligatorními procedurami. Dá se konstatovat, že mechanismus obligatorního řešení sporů podle Úmluvy je přínosný a je vzorem i pro jiné mezinárodněprávní režimy např. pokud jde o řešení sporů podle Protokolu o ochraně životního prostředí ke Smlouvě o Antarktidě z roku 1991. Existují však omezení z obligatorní jurisdikce v případech rybolovu a vědeckého výzkumu ve výluč- né ekonomické zóně ve smyslu čl. 297 Úmluvy a další výjimky podle čl. 298 Úmluvy. Rovněž použití čl. 281 a čl. 282 Úmluvy může vést k vyloučení použití Úmluvy, jak se o to některé státy pokusily (viz výše). Všechna tato omezení a výjimky mají svá opodstatnění a pokud nebudou státy zneužívány, neměly by narušit mechanismus ob- ligatorního řešení sporů podle Úmluvy. Lze konstatovat, že zejména judikatura Mezinárodního tribunálu pro mořské právo hraje důležitou úlohu při identifikaci, upřesnění, ustálení a formulování pravidel me- zinárodního mořského práva 31 . Rovněž předběžná opatření Mezinárodního tribunálu pro mořské právo sehrávají důležitou úlohu při ochraně mořského prostředí včetně mořských živých zdrojů 32 . Také Komora pro spory týkající se mořského dna může významně přispět k upřesnění pravidel ve vztahu k mořskému dnu. Mechanismus řešení sporů podle Úmluvy o mořském právu je unikátní a dá se říci, že přínosný. Předpokladem jeho fungování je i to, že se státy podrobí rozhodnutí příslušných tribu- nálů. Případem, kdy se stát odmítl podrobit rozhodnutí arbitrážního tribunálu je spor mezi Filipínami a ČLR South China Sea Arbitration, rozhodnutí z roku 2016. Čína prohlásila, že se rozhodnutím nebude řídit 33 .

29 Ibid., s. 38-39. 30 Ibid., s. 39. 31 TANAKA, Y. The International Law of the Sea. Third edition. Cambridge: Cambridge University Press, 2019, s. 535. 32 Ibid. 33 ONDŘEJ, J. Právní režimy mořských oblastí. Srovnání s kosmem a Antarktidou. Plzeň: Aleš Čeněk, 2017, s. 40.

173