POKOJNÉ ŘEŠENÍ SPORŮ V MEZINÁRODNÍM PRÁVU

smluvního mořského práva. 29 Více orgánů a způsobů řešení sporů je na druhé straně naopak výrazem fragmentace řešení sporů podle Úmluvy OSN o mořském právu. Tuto fragmentaci je však třeba považovat za cenu za zajištění konsensu o závazném obligatorním urovnání sporů. 30 Během jednání o návrhu Úmluvy nebylo pro státy většinou přijatelné přijmout jeden prostředek pro řešení sporů. Závěr Mechanismus pro řešení sporů podle Úmluvy OSN o mořském právu je založen na rovnováze mezi dobrovolnými a obligatorními procedurami. Dá se konstatovat, že mechanismus obligatorního řešení sporů podle Úmluvy je přínosný a je vzorem i pro jiné mezinárodněprávní režimy např. pokud jde o řešení sporů podle Protokolu o ochraně životního prostředí ke Smlouvě o Antarktidě z roku 1991. Existují však omezení z obligatorní jurisdikce v případech rybolovu a vědeckého výzkumu ve výluč né ekonomické zóně ve smyslu čl. 297 Úmluvy a další výjimky podle čl. 298 Úmluvy. Rovněž použití čl. 281 a čl. 282 Úmluvy může vést k vyloučení použití Úmluvy, jak se o to některé státy pokusily (viz výše). Všechna tato omezení a výjimky mají svá opodstatnění a pokud nebudou státy zneužívány, neměly by narušit mechanismus ob ligatorního řešení sporů podle Úmluvy. Lze konstatovat, že zejména judikatura Mezinárodního tribunálu pro mořské právo hraje důležitou úlohu při identifikaci, upřesnění, ustálení a formulování pravidel me zinárodního mořského práva 31 . Rovněž předběžná opatření Mezinárodního tribunálu pro mořské právo sehrávají důležitou úlohu při ochraně mořského prostředí včetně mořských živých zdrojů 32 . Také Komora pro spory týkající se mořského dna může významně přispět k upřesnění pravidel ve vztahu k mořskému dnu. Mechanismus řešení sporů podle Úmluvy o mořském právu je unikátní a dá se říci, že přínosný. Předpokladem jeho fungování je i to, že se státy podrobí rozhodnutí příslušných tribu nálů. Případem, kdy se stát odmítl podrobit rozhodnutí arbitrážního tribunálu je spor mezi Filipínami a ČLR South China Sea Arbitration, rozhodnutí z roku 2016. Čína prohlásila, že se rozhodnutím nebude řídit 33 .

29 Ibid., s. 38-39. 30 Ibid., s. 39. 31 TANAKA, Y. The International Law of the Sea. Third edition. Cambridge: Cambridge University Press, 2019, s. 535. 32 Ibid. 33 ONDŘEJ, J. Právní režimy mořských oblastí. Srovnání s kosmem a Antarktidou. Plzeň: Aleš Čeněk, 2017, s. 40.

173