POKOJNÉ ŘEŠENÍ SPORŮ V MEZINÁRODNÍM PRÁVU

KAPITOLA 14 JURISDIKCE MEZINÁRODNÍHO TRESTNÍHO SOUDU NAD ZLOČINEM AGRESE – KROK K POKOJNÉMU ŘEŠENÍ SPORŮ? Jan Lhotský Úvod Z dnešního pohledu se zdá být až překvapivé, že od vzniku raných civilizací až do první poloviny 20. století byla válka legálním způsobem řešení mezinárodních sporů. To jako první změnil tzv. Briand-Kellogův pakt v roce 1928. Tato vícestranná mezinárodní smlouva útočnou válku sice zakázala, avšak postrádala sankce za porušení tohoto zákazu. Z právního hlediska byl její význam nesporný, reálně však s ohledem na nadcházející události svého cíle nedosáhla. Po druhé světové válce bylo dříve nastíněné pravidlo zakotveno v Chartě OSN. Ta ve svém článku 2 vyjmenovává zásady, podle kterých jsou její členové povinni jednat. V odstavci 3 uvádí: „ Všichni členové řeší své mezinárodní spory pokojnými prostředky tak, aby ani mezinárodní mír a bezpečnost, ani spravedlnost nebyly ohrožovány.“ Následuje odstavec 4, který zní: „ Všichni členové se vystříhají ve svých mezinárodních stycích hrozby silou nebo použití síly jak proti územní celistvosti nebo politické nezávislosti kteréhokoli státu, tak jakýmkoli jiným způsobem neslučitelným s cíli Organizace spojených národů .“ Není přehnané říci, že zásada pokojného řešení sporů společně se zásadou zákazu po- užití síly patří k základním stavebním kamenům poválečného uspořádání mezinárod- ního společenství. V Chartě OSN již možnost sankce nechybí a její kapitola VII upravuje akce při ohro- žení míru, porušení míru a činech útočných. Tato úprava se však netýká individuální trestní odpovědnosti za napadení cizího státu. Přitom stejně jako je ve vnitrostátním právu např. vražda zločinem, za který může jít pachatel do vězení, v mezinárodním právu by měl být zločin agrese rovněž trestným – odpovědná osoba, která vydala příkaz k napadení cizího státu, by tedy za svůj čin měla nést individuální trestní odpovědnost. Jelikož se jedná o akty, do kterých se promítají různé politické motivy a zájmy, dlouhá desetiletí nebylo reálné, aby vznikl a existoval mezinárodní trestní tribunál, jenž by se agresi směl věnovat. To se změnilo až v průběhu druhé dekády 21. století, kdy byla do ju- risdikce Mezinárodního trestního soudu v Haagu vložena nová definice zločinu agrese a bylo mu tak umožněno, aby pachatele odpovědné za tento zločin v budoucnu soudil. Jelikož je přijatá definice relativně komplikovaná, tento příspěvek se zaměří na ana- lýzu aspektů, které ovlivňují pravděpodobnost jejího úspěšného využívání. Výzkumná

174

Made with FlippingBook Learn more on our blog