POKOJNÉ ŘEŠENÍ SPORŮ V MEZINÁRODNÍM PRÁVU

otázka tedy zní: Může nový zločin agrese, o který byla v roce 2018 rozšířena jurisdikce Mezinárodního trestního soudu, představovat efektivní pojistku proti řešení sporů ji- nými než pokojnými prostředky? 1. Stoletá cesta z Versailles do NewYorku Prvopočátky snah o aktivaci zločinu agrese lze spatřovat již po první světové válce v roce 1919, kdy čl. 227 Versailleské smlouvy obsahoval ustanovení, na základě kterého měl být souzen německý císař Vilém II., a to pro „ nejhrubší porušení zásad mezinárodní mravnosti a posvátné autority smluv “. 1 K trestnímu procesu však nikdy nedošlo, jelikož Nizozemí, kde Vilém II. po válce nalezl azyl, jej k soudnímu procesu nikdy nevydalo. Skutečnou kolébkou mezinárodní trestní spravedlnosti se tedy staly po skončení druhé světové války mezinárodní vojenské tribunály v Norimberku a Tokiu v druhé polovině 40. let 20. století. Pro tyto procesy byly definovány tři skutkové podstaty – válečné zločiny, zločiny proti lidskosti a zločin proti míru. Právě posledně jmenovaný je dnes diskutovaným zločinem agrese – v rámci poválečných vojenských tribunálů byl ještě nazýván zločinem proti míru, a jako takový byl považován za nejtěžší meziná- rodní zločin. 2 Je až s podivem si uvědomit, že Norimberk a Tokio byly prvními, ale až dosud také posledními mezinárodními tribunály, které dostaly příležitost agresi soudit. Dalším krokem bylo definování útočného činu (neboli aktu agrese). Určení, zda došlo k útočnému činu, spadá sice do pravomoci Rady bezpečnosti OSN, 3 avšak Valné shromáždění OSN v roce 1974 vypracovalo a schválilo definici, která se měla stát pro rozhodování Rady bezpečnosti vodítkem. 4 Rezoluce Valného shromáždění tak zahr- nuje několik článků, z nichž první obsahuje samotnou definici a třetí demonstrativní výčet různých způsobů provedení útočného činu. Jednou z nejpodstatnějších zastávek na cestě ke kriminalizaci agrese byl vznik soudní instituce, která ji bude moci soudit. Římský statut Mezinárodního trestního soudu byl přijat v roce 1998 a vstoupil v platnost o čtyři roky později. Od svého vzniku má tento soud jurisdikci nad třemi zločiny – těmi jsou genocida, zločiny proti lidskosti a válečné zločiny. Původně měl zahrnovat rovněž zločin agrese, ale státy se na této pro ně politicky citlivé záležitosti neshodly. Proto Římský statut sice ve výčtu zločinů agresi zahrnoval, avšak stanovil, že soud bude moci vykonávat jurisdikci nad tímto zločinem až poté, co bude přijata definice a podmínky pro její výkon. 5 Za účelem přijetí definice zločinu agrese byla svolána revizní konference v ugandské Kampale, která proběhla v roce 2010. Na ní se delegáti po složitých jednáních shodli jak na definici samotné, tak na podmínkách pro výkon jurisdikce soudu nad tímto zlo- 1 William A. Schabas, An Introduction to the International Criminal Court (CUP 2001) 3. 2 V originále supreme international crime . Benjamin B. Ferencz, ‘A Nuremberg Legacy: The Crime of Aggression’ (2016) 15 Wash U Global Stud L Rev 555, 558. 3 Čl. 39 Charty OSN. 4 UNGA Res 3314 (XXIX) (14 December 1974). 5 Čl. 5 Římského statutu v původním znění.

175