POKOJNÉ ŘEŠENÍ SPORŮ V MEZINÁRODNÍM PRÁVU

na smluvní strany a bude tak moci vyšetřovat i zločin agrese, který spáchala osoba, jež je občanem nesmluvní strany. Je pravděpodobné, že se ke kampalskému dodatku připojí především státy, které vojenské intervence neprovádějí, a soubor smluvních stran tak bude určitým „klubem pacifistů“. V takovém případě může být reálně skutečnost, že při oznámení situace Radou bezpečnosti soudu lze zahájit vyšetřování i v nesmluvním státě, podstatný vý- znam. Rovněž se lze domnívat, že hrozba takového oznámení situace soudu může mít v některých případech pro dané jednání odstrašující efekt. 15 Využití tohoto institutu tak představuje určitý nástroj, prostřednictvím kterého může Rada bezpečnosti přispí- vat k udržování mezinárodního míru a bezpečnosti. Přestože výše uvedené vybízí k optimismu, je namístě uvést, že Rada bezpečnosti jakožto orgán politický rozhoduje s ohledem na zájmy svých členů. To je samo o sobě pro jakékoliv zapojení do soudního procesu nevhodné, a nelze tedy očekávat objektiv- ní rozhodování o oznámení různých situací. Reálně lze spíše očekávat, že Rada bezpeč- nosti svěří soudu pouze případy ve státech, které nijak nenaruší vlastní zájmy přede- vším pěti stálých členů Rady bezpečnosti. To se v minulosti stalo v roce 2005 v případě súdánského Dárfúru 16 a v roce 2011 v případě Libye. 17 Po tomto roce už k žádnému dalšímu oznámení nedošlo, a to ani v roce 2014 v případě Sýrie, 18 kdy byl návrh rezo- luce vetován ze strany Ruska a Číny. K tomu je třeba dodat, že tři z pěti stálých členů Rady bezpečnosti (USA, Rusko a Čína) nejsou smluvními stranami Římského statutu a například USA se vůči Mezinárodnímu trestnímu soudu i zahrnutí zločinu agrese do jeho jurisdikce vyjadřují negativně. 19 Výše vyjádřený optimismus tedy tlumí skuteč- nost, že Rada bezpečnosti jednak rozhoduje politicky a jednak není Mezinárodnímu trestnímu soudu nijak pozitivně nakloněná. 3. Argumenty vyvracející tezi, že nový zločin může představovat efektivní pojistku proti použití síly Kromě výše uvedených důvodů k pozitivnímu vnímání existuje také řada důvodů vedoucích k závěru opačnému. I jejich zdrojem je kompromisní text definice a podmí- nek pro výkon jurisdikce soudu přijatý v Kampale.

15 Jennifer Trahan, ‘Revisiting the Role of the Security Council Concerning the International Criminal Court’s Crime of Aggression’ (2019) 17 JICJ 471, 483.

16 UNSC Res 1593 (31 March 2005) UN Doc S/RES/1593. 17 UNSC Res 1970 (26 February 2011) UN Doc S/RES/1970.

18 Návrh rezoluce S/2014/348 (22.5.2014), tisková zpráva SC/11407 a záznam z jednání S/PV.7180. 19 Donald M. Ferencz, ‘Current U.S. Policy on the Crime of Aggression: History in the Unmaking’ (2016) 48 Case W Res J Int’l L 189, 196-198.

178