POKOJNÉ ŘEŠENÍ SPORŮ V MEZINÁRODNÍM PRÁVU

nebo nemusí být v rozporu s mezinárodním právem, prahu zločinu agrese však nedo sáhne. 32 Až více či méně nepochybné případy agrese tak naplní skutkovou podstatu zločinu agrese. K tomu je namístě dodat, že ono zjevné porušení má dle definice být způsobeno povahou, závažností a rozsahem útočného činu, přičemž tzv. porozumění 33 obsažená v příloze rezoluce o definici vysvětlují, že splnění pouze jednoho z daných tří kritérií nestačí. V současné době tedy zůstává otázkou, jak extenzivně nebo naopak restriktiv ně bude Mezinárodní trestní soud pojem „zjevné porušení“ Charty OSN vykládat. 34 Na druhou stranu i když zatím nevíme, jak přísně budou soudci Mezinárodního trestního soudu tuto právní formuli posuzovat, lze vnímat pozitivně, že práh trestnosti je v tomto smyslu nastaven relativně vysoko. Mezinárodní trestní soud by se měl za bývat těmi nejzávažnějšími zločiny, kterými je dotčeno mezinárodní společenství jako celek, 35 a proto vyloučení sporných případů intervence z jurisdikce Mezinárodního trestního soudu není třeba vnímat kriticky. Nejasnost, zda definice může zahrnovat kybernetické útoky Pro účely definování nového zločinu agrese byla převzata definice útočného činu (aktu agrese) z rezoluce Valného shromáždění OSN z roku 1974. 36 Ta ve svém čl. 3 vyjmenovává různé způsoby napadení (invaze nebo útok, bombardování, blokáda atd.) a v čl. 4 uvádí, že výčet není taxativní a Rada bezpečnosti může za útočný čin označit i jiný způsob. Definice zločinu agrese uvedené způsoby napadení z čl. 3 rezo luce Valného shromáždění převzala, 37 avšak bez jakékoliv specifikace, zda se stále jedná o výčet demonstrativní, nebo se pro účely zločinu agrese stal taxativním. 38 S techno logickým vývojem v 21. století a reálnou hrozbou kybernetických útoků se nabízí otázka, zda není definice zločinu agrese zastaralá již od svého zrození. Není účelem tohoto článku diskutovat, jaké nedozírné následky mohou kybernetické útoky mít a že je za určitých okolností lze považovat za způsob napadení cizího státu. 39 Přijatá definice zločinu agrese tedy kybernetický útok výslovně nezahrnuje a hodnocení její 32 Claus Kreß, ‘On the Activation of ICC Jurisdiction over the Crime of Aggression’ (2018) 16 JICJ 1, 6; srov. Marko Milanovic, ‘Aggression and Legality: Custom in Kampala’ (2012) 10 JICJ 165, 183. 33 Více k právní závaznosti těchto porozumění ( Understandings ) Milan Lipovský, ‘The Understandings to the Rome Statute’s Crime of Aggression’ (2015) 6 CzechYIL 91. 34 Danou problematikou jsem se zabýval po přijetí kampalské definice, kdy jsem analyzoval, jak by prav děpodobně byly na základě současné definice posuzovány určité případy napadení, které reálně proběhly v minulosti. Jan Lhotský, ‘Manifest Violation of the UN Charter’ (2015) 6 CzechYIL 77. 35 Preambule a čl. 5 Římského statutu. 36 UNGA Res. 3314 (XXIX). 37 Čl. 8 bis odst. 2 přílohy I, Res. RC/Res.6. 38 Kevin L. Miller, ‘The Kampala Compromise and Cyberattacks: Can There Be am International Crime of Cyber-Aggression?’ (2014) 23 SCalLRev 217, 231. 39 David Scheffer, ‘The Missing Pieces in Article 8 bis (Aggression) of the Rome Statute’ (2017) 58 HarvIntlLJ 83, 84-85. Obsáhleji Jonathan A. Ophardt, ‘Cyber Warfare and the Crime of Aggression: the Need for Individual Accountability on Tomorrow’s Battlefield’ (2010) 9 Duke L & Tech R 1.

181