POKOJNÉ ŘEŠENÍ SPORŮ V MEZINÁRODNÍM PRÁVU

nebo nemusí být v rozporu s mezinárodním právem, prahu zločinu agrese však nedo- sáhne. 32 Až více či méně nepochybné případy agrese tak naplní skutkovou podstatu zločinu agrese. K tomu je namístě dodat, že ono zjevné porušení má dle definice být způsobeno povahou, závažností a rozsahem útočného činu, přičemž tzv. porozumění 33 obsažená v příloze rezoluce o definici vysvětlují, že splnění pouze jednoho z daných tří kritérií nestačí. V současné době tedy zůstává otázkou, jak extenzivně nebo naopak restriktiv- ně bude Mezinárodní trestní soud pojem „zjevné porušení“ Charty OSN vykládat. 34 Na druhou stranu i když zatím nevíme, jak přísně budou soudci Mezinárodního trestního soudu tuto právní formuli posuzovat, lze vnímat pozitivně, že práh trestnosti je v tomto smyslu nastaven relativně vysoko. Mezinárodní trestní soud by se měl za- bývat těmi nejzávažnějšími zločiny, kterými je dotčeno mezinárodní společenství jako celek, 35 a proto vyloučení sporných případů intervence z jurisdikce Mezinárodního trestního soudu není třeba vnímat kriticky. Nejasnost, zda definice může zahrnovat kybernetické útoky Pro účely definování nového zločinu agrese byla převzata definice útočného činu (aktu agrese) z rezoluce Valného shromáždění OSN z roku 1974. 36 Ta ve svém čl. 3 vyjmenovává různé způsoby napadení (invaze nebo útok, bombardování, blokáda atd.) a v čl. 4 uvádí, že výčet není taxativní a Rada bezpečnosti může za útočný čin označit i jiný způsob. Definice zločinu agrese uvedené způsoby napadení z čl. 3 rezo- luce Valného shromáždění převzala, 37 avšak bez jakékoliv specifikace, zda se stále jedná o výčet demonstrativní, nebo se pro účely zločinu agrese stal taxativním. 38 S techno- logickým vývojem v 21. století a reálnou hrozbou kybernetických útoků se nabízí otázka, zda není definice zločinu agrese zastaralá již od svého zrození. Není účelem tohoto článku diskutovat, jaké nedozírné následky mohou kybernetické útoky mít a že je za určitých okolností lze považovat za způsob napadení cizího státu. 39 Přijatá definice zločinu agrese tedy kybernetický útok výslovně nezahrnuje a hodnocení její 32 Claus Kreß, ‘On the Activation of ICC Jurisdiction over the Crime of Aggression’ (2018) 16 JICJ 1, 6; srov. Marko Milanovic, ‘Aggression and Legality: Custom in Kampala’ (2012) 10 JICJ 165, 183. 33 Více k právní závaznosti těchto porozumění ( Understandings ) Milan Lipovský, ‘The Understandings to the Rome Statute’s Crime of Aggression’ (2015) 6 CzechYIL 91. 34 Danou problematikou jsem se zabýval po přijetí kampalské definice, kdy jsem analyzoval, jak by prav- děpodobně byly na základě současné definice posuzovány určité případy napadení, které reálně proběhly v minulosti. Jan Lhotský, ‘Manifest Violation of the UN Charter’ (2015) 6 CzechYIL 77. 35 Preambule a čl. 5 Římského statutu. 36 UNGA Res. 3314 (XXIX). 37 Čl. 8 bis odst. 2 přílohy I, Res. RC/Res.6. 38 Kevin L. Miller, ‘The Kampala Compromise and Cyberattacks: Can There Be am International Crime of Cyber-Aggression?’ (2014) 23 SCalLRev 217, 231. 39 David Scheffer, ‘The Missing Pieces in Article 8 bis (Aggression) of the Rome Statute’ (2017) 58 HarvIntlLJ 83, 84-85. Obsáhleji Jonathan A. Ophardt, ‘Cyber Warfare and the Crime of Aggression: the Need for Individual Accountability on Tomorrow’s Battlefield’ (2010) 9 Duke L & Tech R 1.

181

Made with FlippingBook Learn more on our blog