POKOJNÉ ŘEŠENÍ SPORŮ V MEZINÁRODNÍM PRÁVU

rozhoduje nestranně, nýbrž politicky s ohledem na zájmy svých členů, je i její akce- schopnost v tomto smyslu dosti nepravděpodobná. Přesto je namístě říci, že přijetí zločinu agrese do jurisdikce soudu po velmi nároč- ných jednáních a kompromisech v Kampale a později v New Yorku představuje ale- spoň v právní rovině podstatný pokrok. 45 Naposledy byl tento „nejtěžší mezinárodní zločin“ 46 souzen v Norimberku a Tokiu v druhé polovině 40. let 20. století. Po dlou- hých sedmdesáti letech máme opět instituci, která je nadaná pravomocí se zločinem agrese zabývat. A přestože je definice velmi úzká a v realitě jen složitě použitelná, sku- tečnost, že od jejího přijetí ratifikovalo uvedený dodatek již 39 států a jejich počet dále roste, je krokem kupředu – pravděpodobně spíše symbolickým, ale i symboly mají pro humanizaci společnosti svoji váhu.

45 Optimismus vyjadřuje například Claus Kreß, ‘On the Activation of ICC Jurisdiction over the Crime of Aggression’ (2018) 16 JICJ 1, 17. 46 Benjamin B. Ferencz, ‘A Nuremberg Legacy: The Crime of Aggression’ (2016) 15 Wash U Global Stud L Rev 555, 558.

183