POKOJNÉ ŘEŠENÍ SPORŮ V MEZINÁRODNÍM PRÁVU

lidská embrya, představují jednu z největších nadějí léčby závažných nemocí. Jejich praktické využití s sebou přináší řadu kontroverzních právních i etických dilemat. Patří mezi ně např. interakce různých národních a mezinárodních právních systémů s od- lišným přístupem k rozsahu ochrany duševního vlastnictví a k vymezení podmínek patentovatelnosti vynálezů. 13 Využívání lidských kmenových buněk a právní zakotvení takových postupů nutně znamená konflikt s některými významnými lidskými právy, chráněnými na národní i mezinárodní úrovni (právo na zachování soukromého života bez zásahů do lidské integrity vs. právo na zdravotní péči a právo na využití výsledků výzkumu). Klíčovou hodnotou bioetiky je lidská důstojnost a její nedotknutelnost. Mezi evropskými státy dosud nedošlo ke konsenzu ohledně míry přípustnosti zásahů do lidské důstojnosti ve jménu pokroku lékařské vědy. Některé státy, jako např. Velká Británie, Belgie, Izrael, Japonsko nebo Austrálie jsou velmi liberální a připouštějí roz- voj ambiciózních výzkumných směrů, na opačné straně barikády stojí např. Slovensko, Polsko, Litva, Rakousko, některé státy Latinské Ameriky, kde převládá restriktivní pří- stup, využívání lidských embryí je tam zakázáno s ohledem na tradiční náboženské a filosofické důvody. 14 Mezi velmi restriktivní státy patří také Itálie jako země s vý- razně zakořeněnou katolickou tradicí. ČR naopak patří k progresivním státům, kde tento sofistikovaný výzkum již několik let probíhá a je regulován zvláštním zákonem č. 227/2006 Sb., o výzkumu na lidských embryonálních kmenových buňkách a sou- visejících činnostech, který přípustný rozsah výzkumu na embryích po věcné stránce limituje a po procesní stránce podmiňuje povolovacími a dohledovými mechanismy státních orgánů. Vnitrostátní legislativa, která výzkum a léčebné postupy týkající se lidských kme- nových buněk, získávaných z embryí, upravuje, se tak často dostává do konfliktu se zaručenými lidskými právy a normami mezinárodního práva. Konkrétně v Itálii se jedná o zákon č. 40/2004, ze dne 19. února 2004, který reguluje lékařsky asistované reprodukční technologie. 15 Tato italská vnitrostátní úprava je nyní značně nepřehled- ná, neboť různá jednotlivá ustanovení zákona byla v průběhu času zrušena či změněna italským ústavním soudem, který je shledal za rozporná se zaručenými lidskými právy podle italské ústavy a EÚLP, a to často v rámci řízení o ústavních stížnostech podaných dotčenými jednotlivci. Italský zákon č. 40/2004 zcela zakazuje provádění klinického a experimentálního výzkumu na lidských embryích. Série novelizací měla ovšem za ná- sledek snížení kvality legislativního textu, tj. jeho přehlednosti, jasnosti a srozumitel- nosti pro adresáty. Tento stav byl předmětem kritiky a také jednotlivci (včetně stěžo- 13 Alice Yuen-Ting Wong, Aurélie Mahalatchimy. „Human stem cells patents - Emerging issues and challenges in Europe, United States, China, and Japan“ (2018) 21 The Journal of World Intellectual Property, 1-30. 14 Adam Doležal, David Černý, Tomáš Doležal, Kmenové buňky – etické a právní aspekty výzkumu (1st edn, Praha: Ústav státu a práva AV ČR, 2013), 89-90. 15 Parlamento Italiano. Legge 19 febbraio 2004, n. 40 „Norme in materia di procreazione medicalmente assistita“ pubblicata nella Gazzetta Ufficiale n. 45 del 24 febbraio 2004 accessed 10 November 2019.

188