POKOJNÉ ŘEŠENÍ SPORŮ V MEZINÁRODNÍM PRÁVU

až k roku 1258 př. Kr. (někdo uvádí 1259), 12 každopádně 21. rok vlády Ramesse II. a uzavřena byla již s králem Chattušilišem. 13 Smlouva tedy byla uzavřena 16 let (ně- kdo uvádí 15 let) po velké bitvě u Kadeše. Mimochodem Chattušiliš, bratr krále Muvatalliše, v bitvě u Kadeše také bojoval, jako velitel infanterie a vozatajstva ze sever- ní části Chetitské říše, kterou spravoval (za panování svého bratra zastával významné funkce, podařilo se mu konsolidovat severovýchodní oblasti Chetitské říše). V bitvě se vyznamenal. A po bitvě byl pověřen správou oblasti Aba (oblast kolem dnešního Damašku), odkud byla vyhnána egyptská vojska. Musel se však kvůli povstání a úto- kům nepřátel vrátit opět na sever Chetitské říše, vyhnat kmeny Kaskanů a obnovit zde pořádek. 14 2. Důvody k uzavření smlouvy Byla to především výměna panovníka, co umožnilo – a nejen umožnilo, ale i pod- nítilo – na chetitské straně uzavření smlouvy. Chattušiliš se dostal k moci na základě puče. Po smrti krále Muvatalliše, Chattušilišova bratra, nastoupil na trůn Muvatallišův syn Urhi-Tešub (po nástupu na trůn přijal jméno Mursili po svém dědečkovi). Urhi- Tešub však nebyl synem královy první (hlavní) manželky (žádného takového syna Muvatalliš po sobě nezanechal), ale synem jeho ženy druhého stupně (čili konkubíny), což vnášelo stín na legitimitu jeho nástupu na trůn. Chattušiliš respektoval přání svého bratra a synovcův nástup na trůn podpořil. Urhi-Tešub však záhy zbavil strýce jeho úřadů, které předtím zastával. Chattušiliš, podporován svými severními provinciemi, se tedy vzbouřil a vyhlásil synovci válku. Král byl poražen a zajat. Navzdory krutosti tehdejší doby však nejen že nebyl zabit, ale byl Chattušilišem, novým králem, jmeno- ván vládcem řady měst na území dnešní Sýrie. Odtud však proti strýci intrikoval, snažil se získat podporu Asyřanů i Babyloňanů a nakonec utekl do Egypta pod ochranu faraona Ramesse II., největšího nepřítele svého zesnulého otce. Chattušiliš potřeboval pro upevnění své moci především mezinárodněprávní uznání a podporu. V tu dobu dominovaly blízkovýchodnímu prostoru čtyři velké říše: Egypt, Chetitská říše, Asyrská říše a Babylonská říše. Panovníci těchto říší se směli označovat za velké krále a považovali se za sobě rovné, i když fakticky byl faraon Ramesse II. tehdy považován za „seniorního člena klubu královských bratrů“. 15 Ostatní království, resp. městské státy patřily pod sféru vlivu vždy jedné z těchto čtyř velkých říší, byly vazalskými státy některé z mocností. To mělo vliv i na tehdejší mezinárodní právo. Zatímco velcí králové (vládci mocností) mezi sebou uzavírali více méně synallagma- tické, resp. reciproční mezinárodní smlouvy, v případě smluv mezi velkým králem a vazalem si strany nebyly rovny a smlouvy bývaly uzavírány formou přísahy vazala 12 I zde někteří autoři uvádějí jinou dataci (např. 1269 př. Kr. nebo 1270 př. Kr.). 13 V některých překladech bývá nazýván Chattušilem. 14 Trevor Bryce, ‘The „Eternal Treaty“ from the Hittite Perspective’ accessed 7 November 2019, p. 5. 15 Ibid., p. 7.

19

Made with FlippingBook Learn more on our blog