POKOJNÉ ŘEŠENÍ SPORŮ V MEZINÁRODNÍM PRÁVU

du konkrétních embryí na skutečné provádění výzkumných prací jako příliš abstraktní. Poukázal na skutečnost, že Opční protokol neumožňuje podávání žádných obecných stíž- ností veřejnosti a že se vždy vyžaduje prokázání porušení práv konkrétního člověka v kon- krétní situaci. Stěžovatelé nikdy nebyli držiteli povolení pro specifický výzkum kmenových buněk, neměli potřebnou kvalifikaci a nikdy ani neprojevili zájem vykonávat skutečné vý- zkumné úkoly. Podobně bychom argumentovali i v podmínkách českého vnitrostátního práva, kde zákon o č. 227/2006 Sb., o výzkumu na lidských embryonálních kmenových buňkách a souvisejících činnostech, podmiňuje výzkum na embryích povolením udělova- nýmMinisterstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR ve správním řízení a s posouzením splnění stanovených podmínek, které zaručují odpovídající odbornou úroveň vědeckého zázemí žadatele (nejčastěji specializované instituce, nikoli fyzické osoby). Stěžovatelé ne- prokázali přímou příčinnou souvislost mezi darováním jejich konkrétních oplodněných embryí na výzkumné účely a přínosem, který by tento akt měl pro vědecký pokrok. Stěžovatelé splnili podmínku vyčerpání vnitrostátních opravných prostředků, když v jejich věci definitivně rozhodl italský ústavní soud (ten označil jejich ústavní stížnost za nepřijatelnou). Výbor posuzoval také časovou přijatelnost stížnosti a dospěl k zá- věru, že stížnost je přijatelná. Ačkoli všechny výše popsané skutkové okolnosti pro- běhly přede dnem, kdy se Itálie stala smluvní stranou Opčního protokolu, tj. ke dni 20. února 2015, rozhodnutí přijatá italskými orgány nadále způsobují stav, kdy lidská práva stěžovatelů zůstávají porušena. Je třeba rozlišovat pouhé následky skutečností proběhlých v minulosti od nadále trvajících skutečností zakládajících porušení, jak vystihl Výbor ve svém odůvodnění. Jinak by totiž datum účinnosti dané mezinárodní smlouvy pro daný stát pozbylo rozhodujícího významu a vlastně všechna tvrzená po- rušení z minulosti by mohla být projednána. To ale není účelem pravidel stanovujících časový rozsah závaznosti mezinárodních smluv. V daném případě ovšem soudní řízení před italskými soudy, včetně soudu ústavního, probíhala až po dni vstupu Opčního protokolu v platnost pro Itálii, takže její soudy měly příležitost v těchto řízeních zjed- nat nápravu a zastavit namítaná lidskoprávní porušení. Této příležitosti však italské soudy nevyužily, a tak je namístě projednat porušení na mezinárodním fóru. Výbor také připomněl otázku časového trvání porušení mezinárodního závazku upravenou v Návrhu článků o odpovědnosti států za mezinárodně protiprávní chování. 17 Komise pro mezinárodní právo OSN v komentáři k cit. Návrhu článků připomíná, že otázka určení počátku a konce porušení závazku patří mezi často projednávané, což je dolože- no odkazy na bohatou judikaturu mezinárodních soudů, zejm. Mezinárodního soud- ního dvora OSN. Otázky přijatelnosti stížnosti ratione temporis řeší obdobně jako Výbor pro hospodářská, sociální a kulturní práva OSN i další lidskoprávní orgány, ať už např. Výbor pro lidská práva OSN, který má o něco delší historii individuálních stížností, nebo mezinárodní soudy. 17 Draft articles on Responsibility of States for Internationally Wrongful Acts, with commentaries, 2001. Yearbook of the International Law Commission, 2001, vol. II, Part Two, A/56/10. accessed 10 November 2019.

190