POKOJNÉ ŘEŠENÍ SPORŮ V MEZINÁRODNÍM PRÁVU

a poté, co už byly vzneseny výše popsané územní nároky a také řada dalších a zároveň byly zaznamenány již územní spory mezi některými státy, především Velkou Británií a jinými (viz též výše), je v britské nótě z 23. října 1934 adresované norské vládě vyjá- dřen názor britské vlády, že svolání antarktické konference není žádoucí. 30 V roce 1940, tedy v době sílících sporůmezi Argentinou a Velkou Británií o Falklandské závislé území, navrhuje Argentina Velké Británii svolání mezinárodní antarktické konfe- rence, na které by byly diskutovány jednotlivé územní nároky, ale marně. 31 V souvislosti s návrhem Velké Británie na rozhovory mezi Argentinou, Chile, USA a ní ohledně Falklandských závislých území v roce 1948, přijímá 10. února 1949 všeso- větská geografická společnost SSSR rezoluci týkající se Antarktidy, ve které je uvedeno, že není možné nalézt řešení problému režimu v Antarktidě bez účasti SSSR a že takové řešení by nebylo právně účinné a SSSR by jej neuznala. Také v sovětském memorandu z června 1950 o účasti SSSR na mezinárodním řešení týkajícím se Antarktidy je uve- deno, že bez SSSR nelze vyřešit režim Antarktidy. Jak Argentina, tak Chile si vykládají dané memorandum jako vznášení územních nároků v Antarktidě a oba státy jej z těch- to důvodů odmítají. Za zmínku rozhodně stojí, že v témže roce také USA vydává návrh deklarace k vy- tvoření režimu mezinárodní spolupráce a moratorium na vznášení územních nároků v Antarktidě. 32 V roce 1956 pak žádá Indie o zařazení otázky Antarktidy na program 11. zasedání Valného shromáždění OSN. Chile je proti tomuto návrhu a oba státy předkládají vysvětlující dopisy, ve kterých nastiňují své postoje. Přelomem v otázce režimu v Antarktidě se stává Mezinárodní geofyzikální rok, který se koná od července 1957 do prosince 1958. V rámci tohoto geofyzikálního roku se potkávají vědci z různých států a diskutují otázky výzkumu atmosféry, kosmického prostoru a prominentní místo zaujímá právě Antarktida. 33 Dvanáct států 34 , které se účastní tohoto roku, se dohodne na mezinárodní vědecké spolupráci v Antarktidě pod záštitou mezinárodní rady vědeckého svazu. Je však na místě připomenout, že počátky mezinárodní spolupráce v oblasti jižního pólu spadají již do let 1874–1875 a zejména do let 1882–1883, tedy do období 1. Mezinárodního polárního roku. 35 V návaznosti na zmíněný geofyzikální rok se v únoru 1958 koná první zasedání Vědeckého výboru pro antarktický výzkum (SCAR) 36 a v témže měsíci vydává Chile prohlášení týkající se návrhu na vytvoření mezinárodního režimu v Antarktidě. 30 Alexander Horne, Ella Alexander, Kathleen Heath, Ben Saul, Tim Stephens, ‘Chronology of Legally Significant Events’ in Ben Saul andTim Stephens (eds), Antarctica in International Law (Hart Publishing, 2015) xxxii. 33 Pavel Prošek, ‘Objevování kontinentu’, in Pavel Prošek a kol., Antarktida (Praha: Academia, 2013) 169 34 Mezi těchto 12 států patří Argentina, Austrálie, Belgie, Chile, Francie, Japonsko, Jižní Afrika, Nový Zéland, Norsko, SSSR, Velká Británie a USA. 35 Malenovský, J., Čtvrtstoletí existence Smlouvy o Antarktidě, Mezinárodní vztahy č. 6/1986, s. 69. 36 The History of SCAR accessed 10 November 2019. 31 Ibid, xxxiii. 32 Ibid, xxxvi.

217