POKOJNÉ ŘEŠENÍ SPORŮ V MEZINÁRODNÍM PRÁVU

vu. Egyptské znění, vyryté do stěny chrámu v Karnaku, odráží hlavní myšlenky, ale nepřebírá text doslovně. Jinak obecně jde o tzv. zrcadlová ustanovení, jimiž každá ze stran sama na sebe bere závazky. Jde o smlouvu s recipročními právy a povinnostmi, o smlouvu synallagmatickou. Na svou dobu jde o text velice pokrokový. Zavazuje nejen oba vládce, ale i jejich nástupce. Obsahuje okolo 20 ustanovení – principů a závazků pro obě strany (někde je uváděno 18, někde 20, popř. i přes 20, články nejsou číslované, tak je lze těžko spočítat přesně, navíc – jak bylo uvedeno výše – obě verze se trochu liší). Smlouva od kazuje na dřívější mírové smlouvy mezi oběma zeměmi i další dohody (existovala jich celá řada). Asi nejdůležitějším ustanovením je závazek vzájemného neútočení (pakt o neútočení) a vzájemné pomoci proti nepřátelskému útoku (čili podobné závazky jako dnešní NATO, i když tato smlouva byla pouze dvoustranná). Vzájemná podpora vysláním vojsk a vozů (vozatajstvo bylo v té době velice populární) se měla poskytovat jak proti vnějším, tak i proti vnitřním nepřátelům (v případě potlačování vzpoury). Mír a (dobré) bratrství měly trvat věčně, čili jde o smlouvu na dobu neurčitou. Jejím hlavním účelem tedy byla snaha o trvalý mír. Obsažen byl i závazek předávání rebelů a uprchlíků, včetně politických oponentů, druhé straně, jedno z prvních známých extradičních ustanovení. Zároveň tu byla zakotvena pojistka humánního zacházení s těmito osobami, takže také první lidsko-právní ustanovení. Uprchlíci nesmějí být zabiti ani zmrzačeni (doslova se ve smlouvě píše, že jim nesmí být vytržen jazyk ani vypíchnuty oči, useknuty uši ani nohy) a jejich domy nesmějí být zničeny. Ochráněny mají být i jejich rodiny – ženy a děti. Jediné nezrcadlové ustanovení se týkalo Ramessovy garance nástupnictví Chattušilišova syna, což bylo pro Chattušiliše vzhledem k výše popsaným okolnostem jeho nástupu na trůn nesmírně důležité. Zrcadlové ustanovení ohledně nástupnictví syna Ramesse II. nebylo třeba, to bylo vzhledem k postavení faraona v zemi jasné, Ramesse II. byl do konce prohlášen bohem už za svého života. 23 Nicméně oba panovníci jsou ve smlouvě označováni za velké krále, čímž jsou sobě postaveni naroveň, čili princip stejného po stavení smluvních stran je dodržen. Symetrie je zachována. Oba králové jsou označo váni velmi slavnostními formulacemi, např. že jsou to hrdinové atp., podobně dnes používáme někdy např. zdvořilý výraz „Vysoké smluvní strany“. Kdo by smlouvu ne dodržel, toho měli potrestat bohové. Jde o jakousi přísahu bohům a o jedno z prvních zakotvení principu pacta sunt servanda , byť tato latinská formulace ještě nebyla známa. 5. Provádění smlouvy Po uzavření smlouvy došlo k rozvoji spolupráce mezi oběma státy, např. v oblasti medicíny, zavlažovací techniky, stavby lodí, také k příležitostným společným akcím 23 Sice se ustavil bohem pouze v provinciích, a nikoli v samotném Egyptě, ale i jeho postavení v samotném Egyptě bylo neotřesitelné, viz Joyce Tyldesley, Kronika egyptských královen: Od prvních dynastií po smrt královny Kleopatry (Mladá fronta 2006), p. 146.

23