POKOJNÉ ŘEŠENÍ SPORŮ V MEZINÁRODNÍM PRÁVU

vu. Egyptské znění, vyryté do stěny chrámu v Karnaku, odráží hlavní myšlenky, ale nepřebírá text doslovně. Jinak obecně jde o tzv. zrcadlová ustanovení, jimiž každá ze stran sama na sebe bere závazky. Jde o smlouvu s recipročními právy a povinnostmi, o smlouvu synallagmatickou. Na svou dobu jde o text velice pokrokový. Zavazuje nejen oba vládce, ale i jejich nástupce. Obsahuje okolo 20 ustanovení – principů a závazků pro obě strany (někde je uváděno 18, někde 20, popř. i přes 20, články nejsou číslované, tak je lze těžko spočítat přesně, navíc – jak bylo uvedeno výše – obě verze se trochu liší). Smlouva od- kazuje na dřívější mírové smlouvy mezi oběma zeměmi i další dohody (existovala jich celá řada). Asi nejdůležitějším ustanovením je závazek vzájemného neútočení (pakt o neútočení) a vzájemné pomoci proti nepřátelskému útoku (čili podobné závazky jako dnešní NATO, i když tato smlouva byla pouze dvoustranná). Vzájemná podpora vysláním vojsk a vozů (vozatajstvo bylo v té době velice populární) se měla poskytovat jak proti vnějším, tak i proti vnitřním nepřátelům (v případě potlačování vzpoury). Mír a (dobré) bratrství měly trvat věčně, čili jde o smlouvu na dobu neurčitou. Jejím hlavním účelem tedy byla snaha o trvalý mír. Obsažen byl i závazek předávání rebelů a uprchlíků, včetně politických oponentů, druhé straně, jedno z prvních známých extradičních ustanovení. Zároveň tu byla zakotvena pojistka humánního zacházení s těmito osobami, takže také první lidsko-právní ustanovení. Uprchlíci nesmějí být zabiti ani zmrzačeni (doslova se ve smlouvě píše, že jim nesmí být vytržen jazyk ani vypíchnuty oči, useknuty uši ani nohy) a jejich domy nesmějí být zničeny. Ochráněny mají být i jejich rodiny – ženy a děti. Jediné nezrcadlové ustanovení se týkalo Ramessovy garance nástupnictví Chattušilišova syna, což bylo pro Chattušiliše vzhledem k výše popsaným okolnostem jeho nástupu na trůn nesmírně důležité. Zrcadlové ustanovení ohledně nástupnictví syna Ramesse II. nebylo třeba, to bylo vzhledem k postavení faraona v zemi jasné, Ramesse II. byl do- konce prohlášen bohem už za svého života. 23 Nicméně oba panovníci jsou ve smlouvě označováni za velké krále, čímž jsou sobě postaveni naroveň, čili princip stejného po- stavení smluvních stran je dodržen. Symetrie je zachována. Oba králové jsou označo- váni velmi slavnostními formulacemi, např. že jsou to hrdinové atp., podobně dnes používáme někdy např. zdvořilý výraz „Vysoké smluvní strany“. Kdo by smlouvu ne- dodržel, toho měli potrestat bohové. Jde o jakousi přísahu bohům a o jedno z prvních zakotvení principu pacta sunt servanda , byť tato latinská formulace ještě nebyla známa. 5. Provádění smlouvy Po uzavření smlouvy došlo k rozvoji spolupráce mezi oběma státy, např. v oblasti medicíny, zavlažovací techniky, stavby lodí, také k příležitostným společným akcím 23 Sice se ustavil bohem pouze v provinciích, a nikoli v samotném Egyptě, ale i jeho postavení v samotném Egyptě bylo neotřesitelné, viz Joyce Tyldesley, Kronika egyptských královen: Od prvních dynastií po smrt královny Kleopatry (Mladá fronta 2006), p. 146.

23