POKOJNÉ ŘEŠENÍ SPORŮ V MEZINÁRODNÍM PRÁVU

směru je Kadešská smlouva z hlediska principů mezinárodního práva významnější, jelikož zakotvuje rovnost stran. Smlouva mezi státem Ebla a státem Abarsal obsahuje celou řadu nejrůznějších ustanovení, zavazuje oba městské státy neposkytnout pomoc nepříteli druhého státu. Nejedná se však o klasickou mírovou smlouvu, protože pouze jednostranně zavazuje vládce Abarsalu nezaútočit na stát Ebla. Řeší dále obchodní otázky 36 (včetně garancí pro obchodníky z druhého státu) a také postavení jednotliv- ců z jednoho státu na území státu druhé smluvní strany. Obchodní podmínky jsou výhodnější pro stát Ebla. Ve smlouvě je zakotveno také zacházení s vyslanci druhého státu, i tady je příznivější zacházení zajištěno pro vyslance státu Ebla. Zajímavé je, že i v této smlouvě je obsaženo – podobně jako v novější Kadešské smlouvě – extradiční ustanovení. Každý ze států má trestněprávní jurisdikci nad vlastními „občany“ (lépe řečeno v tehdejší terminologii „poddanými“) a druhý stát má povinnost tyto osoby vydat. Byť nelze hovořit ještě o občanství v dnešním slova smyslu, jeho koncept v me- zinárodněprávním chápání byl položen právě touto smlouvou. Jde o osoby pod vládou a ochranou státu, resp. určitého panovníka. Řešeny jsou i zločiny, které by spáchaly osoby z jednoho státu na osobách, zvířatech nebo majetku z druhého státu. Tato usta- novení vypadají recipročně. Nereciproční je povinnost obyvatel státu Abarsal hostit obyvatele státu Ebla na jejich žádost. V případě krádeže nebo sexuálních trestných činů jsou však tito povinni poskytnout náhradu. Na úvod, ještě před vlastními ustanovení- mi smlouvy, jsou vyjmenována města, která patří státu Ebla, a zbylá (nevyjmenovaná výslovně) patří Abarsalu. Jedná se o jakési vzájemné uznání hranice. Městský stát Ebla uzavřel smlouvy i s dalšími městskými státy blízkovýchodní oblasti. Nápis svědčí o uzavření ještě starší mezinárodní smlouvy – smlouvy o přátelství mezi Enmetenou, 37 vládcem Lagaše, a Lugalkinešdudu, vládcem Uruku, z období okolo roku 2430 př. Kr. 38 Lagaš a Uruk byly sumerské městské státy na území tehdejší Mezopotámie. V tomto případě si byli vládci ve smlouvě rovni, byli označováni jako bratři. 39 Ovšem i ve srovnání s touto smlouvou je Kadešská smlouva významnější, pro- tože zakotvuje mír na dobu neurčitou, nikoli pouze přátelství ad hoc nebo spolupráci tion de l’ordre juridique international‘, in Pierre Marie Dupuy and Vincent Chetail (eds), The Roots of International Law / Les Fondements Du Droit International (Martinus Nijhoff 2013), s. 391. Dále např. Stephen C. Neff, Justice among Nations (Harvard University Press 2014), p. 14, rovněž Amanda H. Podany, Brotherhood of Kings: How International Relations Shaped the Ancient Near East (Oxford University Press 2010). 36 Týkala se vzájemného obchodu, především přepravy zboží (hlavně olivového oleje a vína) jak říční cestou (tj. řešila lodní dopravu), tak pozemní cestou (převoz zboží po oslech). 37 V některých (dřívějších) pramenech je tento vládce uváděn jako Entemena, novější výzkum se přiklání k přepisu a k vyslovování jména Enmetena. 38 Text v sumerštině se dochoval na více než 40 hliněných kuželích, nalezených na území dávného sumer- ského města Bad-tibira, které jsou v depozitáři různých muzeí a sbírek. Nelze vyloučit, že mohou být v budoucnosti nalezeny další takové kužely. 39 Hans Neumann, ‚Mesopotamische Texte‘ in Bernd Janowski and Gernot Wilhelm (eds), Texte aus der Umwelt des alten Testaments, Neue Folge, Band 2: Staatsverträge, Herrscherinschriften und andere Dokumente zur politischen Geschichte (Gütersloher Verlagshaus 2005), p. 9.

26