POKOJNÉ ŘEŠENÍ SPORŮ V MEZINÁRODNÍM PRÁVU

v konkrétní oblasti. Kadešská smlouva je také mnohem detailnější a propracovanější. Někteří autoři označují za smlouvu, resp. minimálně za její potvrzení i ustanovení vyrytá na tzv. supí stéle z období okolo 2450 př. Kr. (čili ještě starší dokument). Tato stéla je k vidění v pařížském Louvru. Řeší dlouhý územní spor mezi mezopotamskými městskými státy Lagaš a Umma a stvrzuje vítězství krále Eannatuma z Lagaše nad vládcem státu Umma. 40 Rovněž smlouva uzavřená mezi Narám-Sínem, vládcem Akkadské říše, a jeho pro- tějškem (jehož jméno se nedochovalo) ze státu Elam je starší než Kadešská smlouva, pochází z období okolo roku 2250 př. Kr. Prohlédnout si ji můžeme opět v Louvru. 41 Avšak tato smlouva je podobně jako smlouva mezi městskými státy Ebla a Abarsal nereciproční. Smlouva představuje dlouhou přísahu vládce Elamu, který se zavazuje Narám-Sínovi. Vládce Elamu o sobě píše v textu smlouvy v první osobě a Narám-sína oslovuje „Ty“ nebo jeho jménem. Účelem smlouvy bylo poskytnutí vojenské pomoci. Král Elamu považuje nepřátele Narám-Sína za své nepřátele a jeho přátele za své přá- tele. V případě konfliktu se zavazuje poskytnout Narám-Sínovi a jeho spojencům pod- poru svých vojsk. Dále se zavazuje pěstovat kult Narám-Sínovy osobnosti vztyčením jeho sochy. Pokud bychom chtěli namítnout, že z hlediska dnešní mezinárodněprávní terminologie se jedná spíše o jednostranné prohlášení než o mezinárodní smlouvu, musíme dodat, že tento dokument sice zakládá povinnost vládce státu Elam přizpůso- bovat svou zahraniční politiku politice Akkadské říše, ale zároveň garantuje státu Elam vnitřní nezávislost na Akkadské říši. Takových smluv existovala pravděpodobně celá řada, zachoval se jich však pouhý zlo- mek. Zejména vládci Chetitské říše uzavírali – ještě před Chatušilišem III. – mezinárodní smlouvy často. A mimochodem Chatušiliš III. neuzavřel smlouvu pouze s Ramessem II., ale např. také s Bentešinou ze státu Amurru (vazalského státu Chetitské říše). 42 Zajímavá byla i procedura sjednávání smluv a proces jejich ratifikace, resp. výměny ratifikačních listin, doprovázený často výměnou darů mezi stranami. Uzavírání smluv doprovázely ceremonie jako přísahy bohům a vypouštění ptáků k nebesům. Na těchto příkladech starověkých smluv je vidět, proč Kadešská smlouva bývá vy- zdvihována jako ta nejdůležitější z nich. Přináší celou řadu institutů mezinárodního smluvního práva, které jsou platné dodnes. Někteří autoři dokonce hovoří o „l´ordre de Qadesh“ 43 , jakémsi mezinárodním právním řádu, založeném na rovnosti stran, re- ciprocitě práv a povinností a zásadě pacta sunt servanda . Nicméně ani smlouva mezi 40 Raymond Westbrook, A history of ancient Near Eastern Law : Volume 1 (SBL Press 2017), p. 246. 41 Je psána elamsky, avšak akkadským klínovým písmem, nikoli původním elamským obrázkovým pís- mem. Akkadské klínové písmo v této době začíná nahrazovat elamské obrázkové (protoelamské) písmo. 42 Kenneth A. Kitchen and Paul J. N. Lawrence, Treaty, Law and Covenant in the Ancient Near East: Part I – the Texts (Harrassowitz Verlag 2012). 43 Pierre Marie Dupuy, ‚Origin and Evolution of the International Legal Order / Origine et évolution de l´ordre juridique international‘, in Pierre Marie Dupuy and Vincent Chetail (eds), The Roots of International Law / Les Fondements Du Droit International (Martinus Nijhoff 2013), s. 391.

27