POKOJNÉ ŘEŠENÍ SPORŮ V MEZINÁRODNÍM PRÁVU

městským státem Ebla a městským státem Abarsal, byť nereciproční, nezaslouží být opomíjena, zejména co se týká zřejmě prvního dochovaného mezinárodněprávního zakotvení konceptu státního občanství. 7. Další vývoj po Kadešské mírové smlouvě – vybrané střípky z dějin diplomacie I v jiných částech starověkého světa, nejen na Blízkém východě, ale např. také v Číně byly uzavírány mezinárodní smlouvy včetně mírových (tzv. smlouvy z Paláce smluv). K mírovému urovnávání sporů pochopitelně přispívala diplomacie – diplomatic- ká jednání i pohyb poslů. Někdy byli poslové bráni jako rukojmí záruk dodržování smlouvy. Jindy byli poslové, resp. vyslanci považováni za zvědy. V té době nebyly ještě diplomatické styky institucionalizované. Občas byl ale některý vyslanec vyslán na delší dobu, jako např. řecký vyslanec kolem r. 300 př. Kr. v Indii u Čandragupty Maurji. 44 V Řecku došlo ke vzniku řady zásad diplomatického práva, které jsou platné dodnes, např. nedotknutelnost poslů, resp. vyslanců, kteří byli považováni za chráněnce bohů. Ve starověkém Římě byli vyslanci označováni jako legáti. Předchůdci dnešních stálých diplomatických misí byli např. stálí rezidenti, resp. vyslanci papeže u byzantského dvora v polovině 5. století. Ale ke skutečnému rozvoji stálých diplomatických misí došlo až v 15. století mezi italskými městskými státy. Mírové smlouvy, které byly v té době a do té doby uzavírány, byly pouze bilaterál- ní, nikoli multilaterální. K pokusu o uzavření první multilaterální mírové smlouvy došlo ve stejném 15. století, na přelomu středověku a novověku. Jednalo se o mírový návrh krále Jiřího z Poděbrad. Avšak k uzavření této mnohostranné smlouvy, která měla sjednotit křesťanské panovníky proti turecké hrozbě a také zabezpečit Českému království spojence v případě hrozícího konfliktu s papežem, nedošlo. Byly uzavřeny opět pouze dvoustranné smlouvy, především Přátelská smlouva mezi Českým králov- stvím a Francií z Dieppe z 18. června 1464. Jinak tento původní návrh multilate- rální smlouvy, která měla zajistit mírové urovnávání sporů mezi evropskými národy, předvídal dokonce i společné orgány (včetně soudního mechanismu). Jiříkův návrh, zvaný Smlouva o nastolení míru v celém křesťanstvu 45 (latinsky Tractatus pacis toti Christianitati fiendae), bývá považován za inspirační zdroj dnešních mezinárodních organizací (včetně OSN a EU). 46 44 Přednášky prof. Paula: Prameny mezinárodního práva, 1999. 45 František Kavka, Vladimír Outrata and Josef Polišenský, Všeobecná mírová organizace podle návrhu české- ho krále Jiřího z let 1462/1464 (Nakladatelství Československé akademie věd 1964). 46 Návrh byl v letech 1462 až 1464 projednáván paralelně s francouzským králem, s polským a uher- ským králem, s Benátskou republikou, s Burgundským vévodstvím, Braniborským markrabstvím a Saským kurfiřtstvím. Příznivě se k plánu stavěla německá knížata, polský král a zprvu francouzský král. Benátčané odmítli uzavřít smlouvu bez souhlasu papeže. Uherský král Matyáš Korvín po prvotním odmítání nakonec souhlasil. Burgundsko – jako odvěký rival Francie – se nechtělo připojit. Poselstvo, mířící v květnu 1464 do Francie, disponující plnou mocí českého, polského i uherského krále, vedené Albrechtem Kostkou z Postupic a Antoniem (někdy psáno Antoinem) Marinem z Grenoblu, huma-

28

Made with FlippingBook Learn more on our blog