POKOJNÉ ŘEŠENÍ SPORŮ V MEZINÁRODNÍM PRÁVU

Vyslanci povětšinou hradili náklady svého poselstva sami, a tak se nezřídka stávalo, že je vyslání zruinovalo, jako např. bohatého Viléma z Rožmberka, který s poselstvem vyjednával v Polsku. S Turky vyjednával slavný Heřman Černín. 47 Uskutečnil dokonce dvě mise do Osmanské říše: 1616–1618 a 1644–1645. Z hlediska tématu této práce jsou zajímavé mírové návrhy předložené Heřmanem Černínem velkovezírovi Mehmetu Pašovi. Do Benátek byl vyslán další představitel rodů Černínů, neméně významný Humprecht Jan Černín, prasynovec Heřmana Černína, stavitel, resp. zadavatel stavby Černínského paláce v Praze, dnešního sídla Ministerstva zahraničních věcí. 48 V 18. století došlo k velkému rozvoji diplomatických styků, vzniku celé řady stálých diplomatických misí. V té době už francouzština nahradila v diplomatických stycích latinu. Velmi významný z hlediska mírového urovnávání mezinárodních sporů byl Vídeňský kongres, který se konal v letech 1814 a 1815 a který upravoval mezinárodní vztahy v Evropě po napoleonských válkách. V rámci tohoto kongresu vznikla roku 1815 tzv. Svatá Aliance mezi habsburskou monarchií, Pruskem a Ruskem. Multilaterální míro- vá smlouva, uzavřená na Pařížském kongresu 30. března 1856, mezi Ruskem na jed- né straně a Francií, Spojeným královstvím, Královstvím Sardinie a Osmanskou říší na straně druhé, zase ukončila krymskou válku. Článkem VII. se ke smlouvě připojují i rakouský císař a pruský král a oba spolu s císařem Francouzů, všeruským carem, krá- lovnou Spojeného království Velké Británie a Irska a králem sardinským „prohlašují, že přiznávají Vysoké Portě účast na výhodách obecného práva a spolku evropských států. Jejich Veličenstva se zavazují uznávat každý ze své strany nezávislost a celist- vost otomanské říše …“ 49 Osmanské říši bylo tedy přiznáno rovnoprávné postavení s evropskými státy. Pařížský kongres byl významný i z hlediska zakotvení zákazu pi- rátství. 50 Roku 1878 se uskutečnil Berlínský kongres, opět řešící vztahy mezi Ruskem a Osmanskou říší. Jeho hlavním cílem bylo revidovat Sanstefanskou mírovou smlouvu, která ukončila rusko-tureckou válku. Řešila se problematika Balkánu. Mimochodem, otázky týkající se balkánské politiky se zřejmě probíraly i v Kroměříži (v místě konání nistou a zahraničním poradcem krále Jiřího, nebylo nakonec, kvůli odporu propapežsky orientované francouzské královské rady, úspěšné. Ludvík XI. souhlasil pouze s dvoustrannou smlouvou o přátelství, která byla podepsána, jak je uvedeno výše, v Dieppe. 47 Zachovala se mimo jiné i diplomatická instrukce pro Heřmana Černína z 27. června 1644, která se týká zejména potvrzení mírových smluv s Osmanskou říší z let 1606, 1616, 1618, 1625, 1627 a 1642, ukončení nepokojů na společných hranicích a povstání Jiřího I. Rákócziho. Tato instrukce není šifro- vaná, protože ji dostal Heřman před cestou, na kterou vyrazil 29. června 1644 z Vídně. Zachovala se i šifrovaná instrukce císaře Ferdinanda III. z 1. listopadu 1644, která byla zaslána do Konstantinopole (je ve státním oblastním archivu v Třeboni, resp. roku 2019 byla k vidění na výstavě „Černínové – vyslanci, cestovatelé, sběratelé“ na zámku v Jindřichově Hradci). Ve státním oblastním archivu v Třeboni jsou např. i výdajové účty diplomatické mise Heřmana Černína, průvodní list budínského paši pro Heřmana Černína nebo vyslanecký deník z jeho druhé mise do Konstantinopole. 48 I jeho velká diplomatická instrukce od Leopolda I. z 2. listopadu 1660 se zachovala. 49 Databáze pramenů: Pařížská mírová smlouva (30. 3. 1856), < accessed 10 November 2019. 50 Pařížská deklarace o námořním právu z roku 1856.

29