POKOJNÉ ŘEŠENÍ SPORŮ V MEZINÁRODNÍM PRÁVU

našeho 12. česko-slovenského mezinárodněprávního symposia), a to během setkání císaře Františka Josefa I. a jeho ruského protějšku, cara Alexandra III. v srpnu 1885. 51 V 19. století sílilo pacifistické hnutí. S tímto hnutím je spojena celá řada osob- ností, nejen slavný Henri Dunant, ale i první ženská nositelka Nobelovy ceny míru, Bertha von Suttner, rozená Kinská. Úsilí o dosažení mírového urovnávání sporů mezi státy vyústilo v přijetí Haagské úmluvy o pokojném vyřizování mezinárodních sporů z roku 1899 (její revidovaná verze pochází z roku 1907). Na jejím základě vznikl Stálý rozhodčí soud se sídlem v Haagu. Právo na válku ( ius ad bellum ) se začalo pomalým procesem transformovat v právo proti válce ( ius contra bellum ), až byl roku 1928 přijat v Paříži Briand-Kellogův pakt, zakazující útočnou válku. 20. století přineslo celou řadu mírových kongresů, po první světové válce byla při- jata série mezinárodních smluv v rámci versailleského mírového systému. Vznikla Společnost národů. Po druhé světové válce byla založena OSN a Charta OSN založila také Mezinárodní soudní dvůr, který významnou měrou přispívá k mírovému řeše- ní mezinárodních sporů. Vznikla celá řada mezinárodních soudních institucí (např. Mezinárodní tribunál pro mořské právo v Hamburku) a také rozhodčích orgánů. Pro omezený rozsah tohoto příspěvku nemohu uvádět jednotlivé příklady. Mírových smluv bylo od uzavření Kadešské smlouvy sjednáno bezpočet. To ovšem implikuje skutečnost, že v mezinárodním společenství bohužel i nadále docházelo (a dochází) k ozbrojeným konfliktům. Mezi ohnisky konfliktů figuruje i území, o které válčili Egypťané s Chetity. Závěr Vraťme se na závěr zpět „ke kořenům“, resp. k hlavnímu tématu tohoto příspěvku a shrňme význam Kadešské smlouvy. Tato starověká smlouva předznamenává celou řadu principů moderního mezinárodního práva – např. zásadu konsensu při uzavírání mezinárodní smlouvy, odkaz na předchozí závazky a potvrzení mezinárodních smluv, které zůstávají v platnosti, zásadu svrchované rovnosti států, uznání suverenity dru- hého státu, reciproční práva a povinnosti, zakotvení zákazu použití síly proti územní celistvosti druhého státu, závazek vzájemné pomoci při napadení třetím státem čili předobraz kolektivní sebeobrany (byť tady „kolektivní“ znamenalo jen dvou států), extradiční ustanovení, zásadu humánního zacházení s jednotlivci čili lidsko-právní ustanovení, zásadu pacta sunt servanda a zásadu plnění v dobré víře. Odpovědnost (zde 51 K setkání došlo na arcibiskupském zámku, v letním sídle olomouckého arcibiskupa, kde také zasedal ústavodárný sněm z let 1848 a 1849. Císař a car byli doprovázeni i svými manželkami (rakouský císař císařovnou Alžbětou, přezdívanou Sisi, a ruský car carevnou Marií Fjodorovnou, rozenou dánskou princeznou Dagmar) a také následníky trůnu, resp. ruský carský pár byl doprovázen dvěma syny a rovněž mladším bratrem cara – Vladimirem Alexandrovičem a jeho manželkou. A v delegacích byli i ministři zahraničí obou států. Blíže viz: Zdeněk Fišer, Tři dny, které otřásly Kroměříží: Příběh setkání ruského cara a rakouského císaře v srpnu roku 1885 (Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, Arcibiskupský zámek v Kroměříži 1994).

30