POKOJNÉ ŘEŠENÍ SPORŮ V MEZINÁRODNÍM PRÁVU

Briand-Kelloggův pakt vycházel z původně bilaterální dohody o věčném přátelství a postavení války mimo zákon mezi Francií a USA, k jejímuž uzavření vyzval Spojené státy francouzský ministr zahraniční Aristide Briand ve veřejném projevu k 10. výročí vstupu USA do 1. světové války (6. dubna 1927). Později byla tato původně zamýšle- ná bilaterální dohoda na základě iniciativy USA rozšířena na multilaterální smlouvu. Pakt je mezinárodní smlouvou a byl původně podepsán patnácti signatáři. V platnost vstoupil 24. července 1929 a do konce roku 1938 se k Paktu připojilo 63 států (což tenkrát představovalo skoro celé mezinárodní společenství). V ČSR byl Pakt publiko- ván ve Sbírce zákonů jako Kelloggův pakt pod č. 126/1929 Sb. (částka 46). Slabým místem Paktu ale byla absence systému sankcí a dále, že sice zapovídal uchý- lení se k politice války, ale ozbrojené represálie nebyly zakázány. V tomto ohledu je Briand-Kelloggův pakt lex imperfecta . I přes své nedostatky je ale významným milní- kem ve vývoji úpravy zákazu užití síly v mezinárodních vztazích. Význam Paktu spočí- vá především v jeho právní úplnosti, s jakou odsoudil válku a postavil ji mimo zákon. Dalším důležitým aspektem bylo, že na jeho právním základě byly podány žaloby proti porušení míru vznesené v rámci Londýnské konference o trestních tribunálech a zahrnuté do Statutů Mezinárodních vojenských tribunálů v Norimberku a Tokiu. Spojené státy jím také zdůvodnily zákon o půjčce a pronájmu ( angl. lend-lease), 37 který nahradil předcházející zákony o neutralitě z let 1935–1937. Ustanovení Briand-Kelloggova paktu se brzy stala ustáleným mechanismem mezi- národního práva, a protože byl Pakt uzavřen mimo Společnost národů, nezanikl spolu s ní a zůstal v platnosti. Jak připomíná Brownlie, Pakt spolu s Chartou OSN předsta- vují v současnosti „dva významné prameny normy omezující uchýlení se k síle státy. [Pakt] je paralelní k Chartě a doplňuje ji“. Pakt nebyl nikdy formálně vypovězen, stále platí, ale byl z praktických důvodů v zásadě nahrazen článkem 2(4) Charty OSN. Pro srovnání je zajímavé uvést, že v roce 1928 se konala v Havaně šestá Pan-americká konference, která rovněž prohlásila „všechny útočné války za protiprávní, a tímto také za zakázané“. Latinskoamerické státy pak v roce 1933 podepsaly obdobný pakt – Saavedra Lamasův pakt (Panamerická konference v Rio de Janeiro, 10. října 1933). 7. Předvečer 2. světové války V období let 1931–1939 bylo předloženo několik návrhů o rozšíření zákazu vál- ky v Paktu SN i na samotné užití síly. První vlaštovkou byla Odborná komise SN pro otázky Evropské Unie [Commission of Inquiry for the European Union], 38 kte- rá na závěr svého zasedání v lednu 1931 doporučila přijmout deklaraci, ve které by 37 Podle zákona o půjčce mohly USA (v době druhé světové války) zapůjčit nebo pronajmout zbraně či prostředky k jejich výrobě, potraviny a jiné předměty kterékoliv zemi, jejíž obranu považují za „životně důležitou pro obranu Spojených států“. Tato pomoc, která směřovala z 60% do Velké Británie a 20% do Sovětského svazu, měla být USA uhrazena po válce. Více Pečenka, Luňák, op. cit., str. 272. 38 Srovnej např. Wehberg (1951), op. cit., str. 54.

40