POKOJNÉ ŘEŠENÍ SPORŮ V MEZINÁRODNÍM PRÁVU

Rýnský garanční pakt nejen že zakázal válku, ale také veškeré užití síly. Locarnské do- hody sice nijak nesouvisely se Společností národů, nicméně převzaly ideje Ženevského protokolu a jejich signatáři se zřekly „nejenom ofensivní války, ale všech ‚válek‘ mezi sebou“. 30 Rýnský garanční pakt nejen že „zakázal válku, ale také veškeré užití síly“; 31 defensivní válka byla ale dovolena (čl. 2(2) Rýnského paktu). Právě s ohledem na defensivní válku představoval Rýnský pakt průlom ve vývoji zákazu užití síly a nepřípustnosti války – stát se k ní mohl uchýlit až poté, co jí odsou- hlasila Rada SN. „ Poprvé, a snad více méně i mimovolně, si státníci uvědomili význam Společnost národů, jejímž posláním je zajistit bezpečnost a základní zájmy států, a pokud má být skončeno s anarchií války, státu může být dovoleno jednat proti agresorovi pouze v rámci možností Společnosti národů“ . 32 I přes jistou podobnost s Ženevským protokolem (zejména zákaz útočné války), je mezi oběma dokumenty několik zásadních rozdílů. Rýnský pakt dovoluje, na rozdíl od Ženevského protokolu, defensivní válku pouze v případech, kdy došlo ke zjevnému útoku nebo Rada SN rozhodla, že se jedná o agresi. Rýnský pakt navíc stanoví, aby napadenému státu byla poskytnuta pomoc již před tím, než Rada označí agresora. 33 Politický význam Locarnských dohod je nedoceněn. Po neúspěchu Ženevského pro- tokolu představoval Rýnský pakt jediný ratifikovaný dokument obsahující bezpodmí- nečný zákaz útočné války. V tomto ohledu zásadně posunul vývoj myšlenky postavení války mimo zákon na vyšší úroveň, i když jeho platnost byla omezena jen na tři státy – Belgii, Německo a Francii. 6. Zásadní zlom – Briand Kelloggův pakt (1928) Zásadní přelom v klasické doktríně ius belli přinesl však až v roce 1928 Briand- Kelloggův pakt nazývaný též Pařížský pakt [The Treaty for the Renunciation of War as an Instrument of National Policy] 34 . Briand-Kelloggův pakt výslovně odsoudil vál- ku „ jako prostředek k vyřešení mezinárodních neshod“ a signatáři se zřekli války „jako prostředku národní politiky ve svých vzájemných vztazích“ . 35 Pakt tak formuloval první obecný a úplný zákaz války a zásadně tak „pozměnil právo národů“ ( franc. le droit des gens). 36 Po století měly státy (na základě své suverenity) právo vést válku; Pakt SN a tehdejší systém kolektivní bezpečnosti toto jejich právo omezil jen částečně. 30 Wehberg (1951), op. cit., str. 34. 31 Wehberg (1951), op. cit., str. 40. 32 Wehberg (1931), op. cit., str. 40. 33 Wehberg (1928), op. cit., str. 204. 34 Briand-Kelloggův pakt (někdy uváděn, zejm. v amerických pramenech) jako Kellogg-Briandův pakt, jedná se ale o tentýž dokument. 35 Kelloggův pakt – publikován ve Sbírce zákonů pod č. 126/1929 Sb. (částka 46), str. 795, článek 1. 36 Georges Rambert: Le Droit de la Guerre et la Pacte Briand-Kellogg , Librarie Payot & Cie, Lausanne, 1931, str. 7.

39