POKOJNÉ ŘEŠENÍ SPORŮ V MEZINÁRODNÍM PRÁVU

KAPITOLA 3 CO NEZNIČILA ANI 2. SV. VÁLKA: LIKVIDACE SPOLEČNOSTI NÁRODŮ A VYPOŘÁDÁNÍ JEJÍHO MAJETKU Emil Ruffer 1 Úvod Tato kapitola se bude zabývat Téma mého příspěvku se poněkud vymyká z celko- vého zaměření této publikace, jež se věnuje pokojnému řešení sporů v mezinárodním právu. Budu se sice zabývat Společností národů (N“), tedy organizací, jež po 1. sv. válce položila základy kolektivní bezpečnosti v mezinárodních vztazích. Nicméně její vznik a její aktivity v oblasti udržení světového míru a bezpečnosti zůstanou z velké části stranou mé pozornosti. O to více se však zaměřím na zánik a likvidaci SN, a to hlavně z toho důvodu, že bezprostředně předcházel vzniku Organizace společnosti ná- rodů (OSN), doposud nejvýznamnější univerzální mezinárodní organizace. Pokusím se tedy osvětlit možná méně známou kapitolu v existenci SN a docenit její zásluhy a vliv při vzniku OSN, vč. majetkových a finančních aspektů. Proces likvidace SN a předání jejího majetku OSN byl proveden velmi precizně a důsledně, jak potvrzují příslušné archivní dokumenty. Vypovídá to hodně o pro- fesionalitě sekretariátu SN, který se s takovou výzvou byl schopen se ctí vypořádat. A ostatně jednání mezi (redukovaným) sekretariátem SN a nově ustaveným sekretariá- tem OSN v Ženevě mohou posloužit jako dobrý příklad pokojného řešení sporů, které při vypořádání majetku vznikly. Tím se tedy i částečně přiblížíme hlavnímu tématu této knihy. Konečně v závěru se pokusím nastínit některé mezinárodněprávní problémy zániku a likvidace SN. Přestože byl způsob jejího rozpuštění realizován velmi profesionálně a s vysokou úrovní štábní kultury, lze se důvodně domnívat, že byl zcela protiprávní. Uvedené konstatování sice již zřejmě SN nezachrání, ale je minimálně zajímavé se nad tím zamyslet a uvést způsob likvidace do širšího kontextu. Bohužel na podrobnější komparaci modalit zániku srovnatelných univerzálních mezinárodních organizací není 1 Autor je externí spolupracovník katedry evropského práva PF UK v Praze a vedoucí Stálé mise ČR při Radě Evropy. Nicméně názory vyjádřené v tomto článku jsou výhradně osobními názory autora a nemu- sí nutně odpovídat oficiální pozici čsl. Ministerstva zahraničních věcí před, během a krátce po skončení 2. sv. války, ani pozici současného Ministerstva zahraničních věcí ČR a žádným způsobem tuto instituci nezavazují. Za cenné připomínky a pečlivé pročtení textu děkuje autor JUDr. Petru Válkovi, LL.M., Ph.D. a JUDr. Jiřímu Vláčilovi, Ph.D.

43

Made with FlippingBook Learn more on our blog