POKOJNÉ ŘEŠENÍ SPORŮ V MEZINÁRODNÍM PRÁVU

Komise rovněž poznamenala: „ …nyní, když návrh již není předložen ve formě poten ciální všeobecné smlouvy o rozhodčím řízení, může být užitečné upozornit na skutečnost, že pokud si to strany budou přát, jeho ustanovení by mohla s nezbytnými úpravami být rovněž použitelná pro účely rozhodčích řízení mezi státy a mezinárodními organizacemi nebo mezi mezinárodními organizacemi. “ 7 Po rozsáhlé diskusi v Šestém výboru přijalo Valné shromáždění kapitolu II zprá vy ILC, předložilo návrhy článků o rozhodčím řízení členským státům k posouzení a použití a vyzvalo vlády, aby zaslaly generálnímu tajemníkovi veškeré připomínky, které mají k návrhu, zejména své zkušenosti s vypracováním rozhodčích dohod a vede ním rozhodčího řízení. 8 Od té doby se však vzorová pravidla v praxi příliš nepoužila. Představují tak spíše historický příklad a inspiraci, např. pro arbitráž v Úmluvě o moř ském právu (1982). 2. Opční protokoly o řešení sporů u některých kodifikačních smluv Dalším způsobem, jak začlenit ustanovení o řešení sporů, je připojit opční protokol k jedné nebo více kodifikačním úmluvám. Takové opční protokoly jsou často přijímá ny v závěrečné fázi kodifikace diplomatickou konferencí. Prvním příkladem takových protokolů je opční podpisový protokol o povinném urovnávání sporů, připojený ke čtyřem Ženevským úmluvám o mořském právu (1958). Na svém prvním zasedání v roce 1949 si ILC vybrala režim volného moře jako téma pro kodifikaci, které dostalo prioritu. Rovněž vybrala režim teritoriálních vod, ale bez priority. Komise projednávala první téma v letech 1950 až 1956, druhé téma v letech 1952 až 1956. Návrh článků o režimu na volném moři zahrnoval také návrhy článků o kontinentálním šelfu, mořských zdrojích, rybolovu a přilehlé zóně. Na svém osmém zasedání v roce 1956 přepracovala Komise všechny návrhy do jediného kon solidovaného návrhu článků o mořském právu. Při předložení konečného návrhu Valnému shromáždění Komise doporučila Valnému shromáždění svolat mezinárodní konferenci zplnomocněných zástupců. 9 Konference Organizace spojených národů o mořském právu, která se sešla v Ženevě od února do dubna 1958, přijala, kromě čtyř Ženevských úmluv, Opční podpiso vý protokol týkající se povinného urovnání sporů. Stanovuje obligatorní jurisdikci Mezinárodního soudního dvora, nebo pokud tomu strany dávají přednost, předlo žení sporu k rozhodčímu řízení nebo smírčímu řízení. Protokol vstoupil v platnost 30. září 1962. 10 Další příklady opčních protokolů se objevují v kodifikaci diplomatických a kon zulárních vztahů. Toto je další oblast úspěšných výstupů kodifikačních projektů ILC.

7 Yearbook of the ILC, 1958, vol. II, doc. A/3859, pozn. 16. 8 GA resolution 1262 (XIII) of 14 November 1958. 9 Yearbook of the ILC, 1956, vol. II, doc. A/3159. 10 United Nation, Treaty Series, vol. 450, s. 169.

56