POKOJNÉ ŘEŠENÍ SPORŮ V MEZINÁRODNÍM PRÁVU

doložka o obligatorní arbitráži) byl však také považován za příliš ambiciózní nebo nere- alistický. 3 V rámci druhého čtení (2001) se nakonec ILC shodla, že do návrhu článků nezařadí ustanovení o mechanismu řešení sporů, ale upozornila na obsah ustanovení z prvního čtení a ponechala na Valném shromáždění, aby rozhodlo, zda a v jaké formě by se pravidla o řešení sporů měla dostat do případné budoucí úmluvy. 4 Poslední předběžnou poznámkou je vhodné objasnit, že ustanovení o řešení spo- rů jsou mnohem užší kategorií než procesní pravidla v projektech kodifikace ILC. Komise se velmi často zabývala, vedle materiálních pravidel, také různými procesními pravidly. Ta zahrnují postupy týkající se výhrad ke smlouvám, neplatnosti, pozastavení nebo ukončení smluv a jejich výkladu, vyvolání odpovědnosti státu nebo diploma- tické ochrany atd. Tento příspěvek se však zaměřuje pouze na ustanovení upravující urovnávání sporů jedním nebo více pokojnými prostředky v souladu s mezinárodním právem. Tyto prostředky jsou uvedeny v článku 33 Charty OSN. 1. Historický příklad: Vzorová pravidla pro rozhodčí řízení Z historického hlediska ILC dokončila svůj jediný ryze procedurální projekt v rané fázi své práce v roce 1958, kdy přijala Vzorová pravidla pro rozhodčí řízení. Stojí za zmínku, že Komise v roce 1949 vybrala rozhodčí řízení jako jedno z témat pro ko- difikaci, kterým dala přednost. ILC na tom pracovala v letech 1950 až 1958. Na svém pátém zasedání (1953) ILC přijala revidovaný návrh rozhodčího řízení a vyjádřila svůj názor, že by návrh měl být doporučen členským státům s cílem uzavřít úmluvu. 5 Návrh byl posouzen Valným shromážděním v letech 1953 a 1955, kde byl předmě- tem značné kritiky, zejména ohledně doporučení na sjednání úmluvy. Komise se proto domnívala, že by bylo vhodnější ponechat podstatu návrhu neporušenou a předložit jej Valnému shromáždění jako vzorová pravidla. Poté v roce 1958 ILC přijala soubor „vzorových pravidel pro rozhodčí řízení“. 6 Vzorová pravidla se skládají z preambule a 38 článků uspořádaných do několika částí. Zahrnují existenci sporu a rozsah zá- vazku předložit spor rozhodčímu řízení (čl. 1), kompromis (čl. 2), ustavení tribunálu (čl. 3-7), pravomoci soudu a proces rozhodčího řízení. (čl. 8-28), jednání tribunálu (čl. 26-27), rozhodčí nález (čl. 28-32), interpretace nálezu (čl. 33-34), platnost a zru- šení nálezu (umění 35-37) a revize nálezu (čl. 38). Settlement and Countermeasures in the International Law Commission’, American Journal of International Law , vol. 88, 1994, s. 473-475. 3 Viz F. Coulée, ‘Arbitration’. In: J. Crawford, A. Pellet, S. Olleson, The Law of International Responsibility , Oxford University Press, 2010, s. 1111-1113; A. Pellet, ‘The ILC’s Articles on State Responsibility for Internationally Wrongful Acts and Related Texts’. In: J. Crawford, A. Pellet, S. Olleson, ibid., s. 82-83. 4 Viz The Work of the International Law Commission . Volume I, 9th ed., New York: United Nations, 2017, s. 216. 5 Yearbook of the ILC, 1953, vol. II, doc. A/2456, para. 55. 6 Yearbook of the ILC, 1958, vol. II, doc. A/3859, paras. 15 and 22-43.

55