POKOJNÉ ŘEŠENÍ SPORŮ V MEZINÁRODNÍM PRÁVU

Komise rovněž poznamenala: „ …nyní, když návrh již není předložen ve formě poten- ciální všeobecné smlouvy o rozhodčím řízení, může být užitečné upozornit na skutečnost, že pokud si to strany budou přát, jeho ustanovení by mohla s nezbytnými úpravami být rovněž použitelná pro účely rozhodčích řízení mezi státy a mezinárodními organizacemi nebo mezi mezinárodními organizacemi. “ 7 Po rozsáhlé diskusi v Šestém výboru přijalo Valné shromáždění kapitolu II zprá- vy ILC, předložilo návrhy článků o rozhodčím řízení členským státům k posouzení a použití a vyzvalo vlády, aby zaslaly generálnímu tajemníkovi veškeré připomínky, které mají k návrhu, zejména své zkušenosti s vypracováním rozhodčích dohod a vede- ním rozhodčího řízení. 8 Od té doby se však vzorová pravidla v praxi příliš nepoužila. Představují tak spíše historický příklad a inspiraci, např. pro arbitráž v Úmluvě o moř- ském právu (1982). 2. Opční protokoly o řešení sporů u některých kodifikačních smluv Dalším způsobem, jak začlenit ustanovení o řešení sporů, je připojit opční protokol k jedné nebo více kodifikačním úmluvám. Takové opční protokoly jsou často přijímá- ny v závěrečné fázi kodifikace diplomatickou konferencí. Prvním příkladem takových protokolů je opční podpisový protokol o povinném urovnávání sporů, připojený ke čtyřem Ženevským úmluvám o mořském právu (1958). Na svém prvním zasedání v roce 1949 si ILC vybrala režim volného moře jako téma pro kodifikaci, které dostalo prioritu. Rovněž vybrala režim teritoriálních vod, ale bez priority. Komise projednávala první téma v letech 1950 až 1956, druhé téma v letech 1952 až 1956. Návrh článků o režimu na volném moři zahrnoval také návrhy článků o kontinentálním šelfu, mořských zdrojích, rybolovu a přilehlé zóně. Na svém osmém zasedání v roce 1956 přepracovala Komise všechny návrhy do jediného kon- solidovaného návrhu článků o mořském právu. Při předložení konečného návrhu Valnému shromáždění Komise doporučila Valnému shromáždění svolat mezinárodní konferenci zplnomocněných zástupců. 9 Konference Organizace spojených národů o mořském právu, která se sešla v Ženevě od února do dubna 1958, přijala, kromě čtyř Ženevských úmluv, Opční podpiso- vý protokol týkající se povinného urovnání sporů. Stanovuje obligatorní jurisdikci Mezinárodního soudního dvora, nebo pokud tomu strany dávají přednost, předlo- žení sporu k rozhodčímu řízení nebo smírčímu řízení. Protokol vstoupil v platnost 30. září 1962. 10 Další příklady opčních protokolů se objevují v kodifikaci diplomatických a kon- zulárních vztahů. Toto je další oblast úspěšných výstupů kodifikačních projektů ILC.

7 Yearbook of the ILC, 1958, vol. II, doc. A/3859, pozn. 16. 8 GA resolution 1262 (XIII) of 14 November 1958. 9 Yearbook of the ILC, 1956, vol. II, doc. A/3159. 10 United Nation, Treaty Series, vol. 450, s. 169.

56