POKOJNÉ ŘEŠENÍ SPORŮ V MEZINÁRODNÍM PRÁVU

projednávané před MSD. 24 Jedná se zejména o kauzy „Certain Expences“ z r. 1962, „Lockerbie“ z r. 1992 a „Namibia“ z r. 1971. 25 V kauze Certain Expenses of U.N. z r. 1962 MSD výslovně odmítl myšlenku své pravomoci k soudnímu přezkumu rozhodnutí RB OSN, když mj. uvedl: „ Návrhy poskytnout definitivní pravomoc k interpretaci Charty Mezinárodnímu soudnímu dvoru nebyly při formulování Charty přijaty; stanovisko, které může Mezinárodní soudní dvůr poskytnout, představuje jeho posudek. Jak bylo předjímáno v r. 1945, musí proto každý orgán určit především alespoň svou jurisdikci“. 26 O tento posudek MSD požádalo v r. 1961 VS OSN. Předmětem žádosti bylo posou- dit, zda členské státy nesou odpovědnost za výdaje spojené s operacemi OSN v Kongu v letech 1960–1961 a na Středním východě v 50. letech 27 , a to z důvodu, že v soula- du s čl. 17(2) Charty „náklady Organizace nesou členové podle rozvrhu usneseného Valným shromážděním“. Přes poměrně rigidní stanovisko MSD odmítající možnou soudní revizi rozhodnutí RB objevily se i názory podporující jejich soudní přezkum. V tomto duchu se vyslovil již francouzský návrh na doplnění žádosti předložené MSD, obsažené v rez. 1731 (XVI). Návrh požadoval, aby MSD v posudku nejdříve rozhodl, zda tyto výdaje RB a VS jsou v souladu s Chartou. Francouzský návrh na doplnění rez. 1731 však nebyl VS přijat a zmíněná žádost tak MSD nebyla ani předložena. Nicméně MSD si v této kauza vyhradil právo v případě potřeby rozhodnout, zda vý- daje byly schváleny v „souladu s Chartou“. 28 MSD si zde vyhradil určité přezkumné právo. MSD ve stejném posudku zdůraznil, že pokud OSN podniká akci, která oprav- ňuje k tvrzení, že byla oprávněná ke splnění jednoho z cílů OSN, existuje předpoklad, že taková akce není ultra vires vůči OSN. 29 Soudce Bustamante Y Rivero ve svém „dissenting opinion“ odmítl myšlenku, že by rezoluce jakéhokoli orgánu OSN nebyla 24 Viz k tomu např. ALVAREZ, J. E. Judging Security Council, 90 AJIL 1996, No. 1, s. 1-39; AKANDE, D. The International Court of Justice and the Security Council: Is there Room for Judicial Control of Decision of the Political Organs of the United Nations, 46 ICLQ 1997; GOWLLAND-DEBBAS, V. The Relationship between the International Court of Justice and the Security Council in the Light of the Lockerbie Case, 88 AJIL 1994, N. 4, s. 643; FRANCK, Th. M. The Powers of Appreciation. Who Is the Ultimate Guardian of UN Legality?, 86 AJIL 1992, N. 2., s. 519; REINISCH, A. Should Judges – Guess the UN Security Council?, International Organizations Law Review 2009, s. 257-291. 25 ICJ Reports 1962, Certain Expences, Advisory Opinion of July 1962; ICJ Reports 1992, Case Concerning Questions of Interpretation and Application of the 1971 Montreal Convention Arising from the Aerial Incident at Lockerbie; ICJ Reports 1971, Legal Consequences for States of the Continued Presure of South Africa in Namibia (South West Africa), Advisory Opinion 26 ICJ, Reports 1971, op. cit 25, s. 157. 27 G. A. Res. 1731, UN. GAOR, 16th Sess., Supp. No 17 s. 54, UN Doc. A/50/62, 1961. 28 Srov.: “The rejection of the French amendment does not constitute a directive to the Court to exclude from its consideration the question whether certain expenditures were decided on in conformity with the Charter”, if the Court finds such consideration appropriate. It is not to be assumed that the General Assembly would thus seek to fetter or hamper the Court in the discharge of its judicial functions; the Court must have all liberty to consider all relevant data available to it in forming an opinion on a ques- tion posed to it for an advisory opinion, ibid. s. 157. 29 Ibid. s. 168.

80

Made with FlippingBook Learn more on our blog