POKOJNÉ ŘEŠENÍ SPORŮ V MEZINÁRODNÍM PRÁVU

Libyjská žádost o vydání předběžných opatření byla odmítnuta poměrem jedenácti ku pěti hlasům. Většina soudců se odmítla vyjádřit k tvrzení zástupce USA, že MSD postrádá jurisdikci k posouzení sporu, vzhledem k tomu, že Montrealská dohoda před- pokládá uplynutí šestiměsíční lhůty od jejího porušení před podáním žaloby. Soud do- spěl k závěru, že je oprávněn rozhodnout o prozatímních opatřeních, aniž by rozhodl, zda má právo jednat i o meritu věci. Většinový názor soudu se opíral o rezoluci RB, aniž by řešil otázku, zda rezoluce RB mohou být i ultra vires vzhledem k tomu, že čl. 103 Charty nestanoví, že má přednost i před normami jus cogens a mezinárodním obyčejovým právem. Žaloba Libye z 3. května 1992 na USA a separátně i na VB po- žadovala, aby MSD rozhodl, že obě země usilující o vazební stíhání dvou libyjských pachatelů a ukládáním sankcí porušují Montrealskou dohodu, umožňující Libyi pa- chatele buď vydat nebo je stíhat vlastními orgány. Řada soudců vyjádřila souhlasné sta- novisko s většinovým rozhodnutím soudu, aniž by se zabývali možností revize rezolucí RB. Tehdejší prezident MSD Sh. Oda však ve svém stanovisku naznačil, že MSD by mohl mít pravomoc soudního přezkumu, pokud by dotčený stát v budoucnu tvrdil, že ho RB zbavila „suverénních práv podle obecného mezinárodního práva“. 34 Soudce M. Lachs ve svém souhlasném stanovisku např. uvedl, že odmítnutí žádosti Libye ne- znamená, že se MSD „vzdal“ své úlohy hlavního soudního orgánu OSN a vyzval MSD a RB ke spolupráci. Zdůraznil také, že se jedná o dva orgány OSN, které jediné mají pravomoc vydávat závazná rozhodnutí. 35 Někteří soudci se domnívali, že MSD je při- nejmenším oprávněn posoudit, zda akty RB jsou platné a zdůrazňovali, že rezoluce RB si zaslouží „presumpci platnosti“. Např. soudce M. Shahabuddeen si v souhlasném stanovisku kladl otázku, zda vůbec existují nějaká omezení pravomoci RB. 36 Soudce S. M. Schwebel ve svém disentujícím stanovisku přímo uvedl, že MSD nemá pravo- moc k soudnímu přezkumu a nemůže proto „zrušit nebo omezit rozhodnutí Rady bez- pečnosti“. 37 Podobně soudce ad hoc R. Y. Jennings rovněž v disentujícím stanovisku uvedl, že MSD nemá pravomoc k soudnímu přezkumu a nemůže proto vlastní „dis- krecí“ nahradit rozhodnutí RB. 38 Podle jeho názoru, čl. 39 Charty dává RB „diskreční pravomoc“, kterou má MSD spíše chránit než kontrolovat. 39 Soudce P. Kooijmans v separátním stanovisku v kauze „Lockerbie“ např. uvedl, že projednávání sporu v RB nezbavuje ještě MSD jeho jurisdikce. 40 RB jistě není soudním orgánem a jeho judikáty 34 ICJ Reports 1992, ibidem s. 139. 37 Srov. “When …the Security Council exercising the discretionary competence given to it by Article 29 of the Charter, has decided that there exists a threat to the peace”, it is not for the principal judicial Organ of the United Nations to question that decision, much less to substitute a decision of its own, but to state the plain meaning and intention of Article 39, and to protect the Security council’s exercise of that body’s power…” 38 Lockerbie Preliminary Objections Libya v. United States Judgement of 27 February, s. 110. 39 Lockerbie, Preliminary Objections, Libya v. United Kingdom, s. 105. 40 Lockerbie, Preliminary Objections, Separate opinion of Judge Kooijmans, s. 146; Srov. “The Fact that the Security Council by adopting resolution…can in no way detract from the Court’s own competence and responsibility…” 35 Ibid. s. 134. 36 Ibid. s. 142.

82