POKOJNÉ ŘEŠENÍ SPORŮ V MEZINÁRODNÍM PRÁVU

nepředstavují „res iudicata“. Soudce Zh. Ni vyjádřil názor, že MSD se nemůže zříci po- souzení případu pouze proto, že věc se projednává též před RB. 41 Soudce M. Bedjaoui ve svém disentujícím stanovisku uvedl, že u rezoluce ukládající sankce Libyi existuje „předpoklad její platnosti“, vzhledem k tomu, že kauza ještě nedosáhla „meritu“ věci. Zároveň však dodal, že rezoluci nelze považovat za závaznou ani v preliminární fázi žaloby, pokud by jejím „předmětem“ nebo „účinkem“ bylo zabránit soudu, aby vy- konával své funkce. 42 Rovněž soudce B. Ajibola ve svém odlišném stanovisku uvedl, že rezoluce je prima facie platná, vyhradil si však podrobnější posouzení její platnosti ve fázi meritu rozhodování. 43 Soudce Ch. Weeremantry vyjádřil s odvolám na kauzu „Namibia“ pochybnosti o možnosti soudní revize aktů RB a konstatoval, že tvůrci Charty předpokládali, že RB bude působit v souladu s Chartou OSN. Ve svém di- sentujícím stanovisku se zabýval možnými „limity“ pravomoci RB. Dospěl k závěru, že „určení“, zda došlo k ohrožení míru, porušení míru nebo útočnému činu, je zcela v diskreční pravomoci Rady. S odvoláním na kauzu „Namibia“ vyjádřil pochybnosti o možnosti soudní revize aktů RB a konstatoval, že tvůrci Charty předpokládali, že RB bude působit v souladu s Chartou. 44 Pouze soudce ad hoc A. S. El-Kosheri jmenovaný Libyí označil rezoluci RB ukládající Libyi sankce za neplatnou a tvrdil, že MSD má pravomoc zneplatnit akty RB, které nejsou v souladu s Chartou. 45 Kauza Lockerbie je uváděna jako náznak možnosti soudní revize aktů RB ze strany MSD ve sporných případech. V daném případě se jedná o rozsudek, který má vyšší právní váhu i prece- dentní hodnotu ve srovnání s pouhými „posudkovými“ kauzami. Je zřejmé, že MSD nemůže činit žádné úkony k revizi rezolucí RB sua sponte, tj. bez souhlasu orgánu OSN, žádajícího o posudek nebo bez žaloby sporné strany. Z rozsudku MSD také ne- vyplývá uznání doktríny „nadřazenosti“ soudní moci (judicial supremacy). Z travaux préparaitores vyplývá, že „Výbor pro právní otázky“ na konferenci v Dumbarton Oaks ve své zprávě uvedl, že Soud může být povolán k řešení sporů o interpretaci rozhodnutí RB a jeho stanovisko bude v daném sporu a jeho stranám konečné. 46 Zpráva také uvá- děla, že k interpretaci sporu mohou být někdy povolány výbory ad hoc nebo zvláštní konference. Tento návrh se do textu Charty ovšem neprosadil. V kauze Namibia z r. 1971 MSD ve vztahu k rezolucím RB a VS mj. uvedl: „ Nepochybně Soud nemá pravomoc k soudnímu přezkumu nebo odvolání vůči rozhodnu- tím přijatým dotčenými orgány OSN. Otázka platnosti nebo souladu rezoluce 2145 (XXI) nebo souvisejících rezolucí Rady bezpečnosti s Chartou není předmětem žádosti o poradní posudek. Avšak, při výkonu svých soudních povinností a jelikož byly vzneseny námitky,

41 K těmto názorům ibid. s. 132-4, 140. 42 Ibid. s. 156. 43 Ibid. s. 156. 44 Ibid. s. 176. 45 Ibid. s 206-7, 210. 46 13 U.N.C.I.O. 1945, Doc. 933, IV/2/42 (2), s. 709-10.

83

Made with FlippingBook Learn more on our blog