POKOJNÉ ŘEŠENÍ SPORŮ V MEZINÁRODNÍM PRÁVU

určit, zda její rozhodnutí jsou legální. 55 Podle jiných názorů již existuje solidní právní základ ke zdůvodnění soudního přezkumu rozhodnutí RB alespoň v omezeném rozsa- hu. V současnosti existuje v odborné literatuře určitý trend na podporu této pravomo- ci. Svědčí o tom zejména existující „case law“ v praxi MSD a dalších mezinárodních soudů. Nepochybně jde o téma stále velmi kontroverzní, neboť existují i názory, které možnost soudní revize rozhodnutí RB podle kapitoly VII kategoricky odmítají s tím, že tato rozhodnutí jsou právně nepřezkoumatelná a snahy o revizi nemají žádnou opo- ru v Chartě. V Chartě ani v žádném jiném mezinárodním dokumentu není ani práv- ně vymezen samotný pojem „soudní přezkum“ (powers of judicial review) či „revize“ rezolucí RB. Nejsou vyjasněny ani důsledky případného rozhodnutí MSD o tom, že případná rezoluce RB je ultra vires. Podle čl. 59 Statutu MSD „rozhodnutí Dvora je závazné pouze pro strany a pouze pro případ, který byl rozhodnut“. Pokud by snad v budoucnu k nějakému rozhodnutí MSD, že rezoluce RB je „ultra vires“, i skutečně došlo, zůstává nejasné, jakými způsoby a jakými „donucovacími“ prostředky by mělo k nápravě dojít. Při analýze rozhodujících kauz řešených MSD je zřejmé, že většina soudců ve svých stanoviscích vyslovila názor, že určitý soudní přezkum by byl žádou- cí, aniž by ovšem z přijatých posudků a rozsudků MSD vyplývalo přímo přiznání či uznání pravomoci MSD k revizi rozhodnutí RB podle kapitoly VII Charty. Zůstává i otázkou, zda RB vůbec může jednat ultra vires, aniž by to znamenalo již destrukci fungování OSN. Je zajímavé, že žádná právní studie dosud nedokumentuje případ jednání RB ultra vires, a to v celé její historii. Byla to právě kauza „Lockerbie“, která vyvolala širokou diskusi o limitech pravomoci RB. Nemůže být pochyb o tom, že Rada bezpečnosti musí jednat v souladu se základními principy a cíli OSN. Každý spor, který je předložen MSD, podléhá jeho právnímu posouzení. Skutečnost, že spor je projednáván v RB, není překážkou ani pro jurisdikci MSD. Lze souhlasit s názory, že MSD nemá pravomoc k „přezkumu“ rozhodnutí RB spočívajících na kapitole VII Charty a nemůže je zrušit nebo měnit. Nemůže je ani nahradit vlastním rozhodnutím. Konečně i MSD musí podle Charty respektovat závazná rozhodnutí RB. Je ustáleným pravidlem, že orgány OSN mají právo svobodně rozhodnout o interpretaci Charty. Toto pravidlo platí pochopitelně i pro MSD. Ve své činnosti může MSD interpretovat i rezoluce RB a posoudit jejich soulad s mezinárodním právem a zejména normami jus cogens, aniž by však měl pravomoc tyto rezoluce zrušit nebo měnit. Ostatně podle čl. 65 Statutu může i RB požádat MSD o posudek o „jakékoli právní otázce“, což může být i „legalita“ konkrétní akce. Jurisdikce Dvora by tak byla dána i v případě žádosti o posudek týkající se platnosti některé rezoluce RB. V posledních letech lze pozorovat určitý posun v názorech ve prospěch možnosti určité „revize“ rezolucí RB na základě rozhodnutí MSD.

55 ZEMANEK, K. Is the Security Council the Sole Judge of its Own Legality? A Re Examinaton, in REINISCH and KRIESBAUM, U. (eds.) The Law of International Relations – Liber Amicorum Hanspeter Neuhold 2007, s. 483-505.

86

Made with FlippingBook Learn more on our blog