PRACOVNÍ PRÁVO A SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ V DOBĚ KORONAVIRU / Jan Pichrt - Jakub Morávek (ed.)

pracovní poměr) po dobu prvních 14 dnů jejich trvání. 16 Zákoník práce se pro účely terminologického vymezení omezuje na delegaci na relevantní normy veřejnoprávních předpisů. 17 V této souvislosti není nutno absenci legální definice přímo v zákoníku práce vnímat jako jakkoli problematickou, neboť lze plně aplikovat její pozitivní i ne- gativní vymezení pro účely citovaného zákona o nemocenském pojištění. V případě zaměstnanecky aktivní osoby ve smyslu § 55 odst. 1 písm. a) ZNP se jedná o takový stav, kdy zaměstnanec (resp. pojištěnec 18 ) pro poruchu zdraví (nebo pro jiné důvody stanovené v předmětném právním předpisu) nemůže vykonávat dosavadní pojištěnou činnost 19 , případně i jinou než dosavadní pojištěnou činnost, trvá-li tako- vá porucha déle než 180 (kalendářních) dnů. Dočasně práce neschopnou však nelze, jak stanoví § 55 odst. 2 ZNP, validně uznat osobu ošetřovanou v nočním sanatoriu, v době detoxikace po požití alkoholu, omamných nebo psychotropních látek (ledaže by však byly tyto látky požity nezaviněně) a při poskytování zdravotní péče v osob- ním zájmu z kosmetických nebo estetických důvodů, k jejíž úhradě dochází výhradně z vlastních finančních zdrojů. Lze doplnit, že z teoretického pohledu doktríny práva sociálního zabezpečení se pak pracovní neschopností rozumí „sociální událost způsobená nemocí nebo úrazem, která pojištěnci brání ve výkonu dosavadního zaměstnání.“ 20 Za dočasně práce ne- schopného zaměstnance prizmatem zákoníku práce lze tudíž na základě uvedeného považovat pouze takového zaměstnance (resp. s přihlédnutím k pojmosloví úpravy prá- va sociálního zabezpečení přesněji pojištěnce, jak bylo ostatně již vymezeno v přede- šlém odstavci), jenž byl uznán dočasně práce neschopným plně v souladu s příslušnými ustanoveními zákona o nemocenském pojištění. Naproti tomu karanténa je zákonem o ochraně veřejného zdraví jako jedno z apli- kovatelných karanténních opatření 21 v intencích citované normy § 2 odst. 7 písm. a) ZOVZ definována jako oddělení fyzické osoby podezřelé z nákazy 22 od ostatních fyzic- 16 Blíže viz § 191 a § 192 ZP. 17 Jedná se zde konkrétně o zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále v textu též jen jako „zákon o nemocenském pojištění“ nebo „ZNP“), resp. zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále v textu též jen jako „zákon o ochraně veřejného zdraví“ či „ZOVZ“). 18 Za pojištěnce je podle § 3 písm. a) ZNP považována fyzická osoba, jež je účastna nemocenského pojištění, jakož i osoba po zániku (nemocenského) pojištění, pokud jí plyne „ ochranná lhůta “ (v intencích § 15 ZNP), a to za předpokladu, že tato osoba uplatňuje nárok na dávku pojištění nebo takovou dávku pobírá. 19 Pojištěnou činností se na základě definice vymezené v rámci § 3 písm. j) ZNP rozumí „ zaměstnání vyko- návané za podmínek zakládajících účast na pojištění “. 20 HŮRKA, Petr. In KOLDINSKÁ, Kristina, TRÖSTER, Petr a kol. Právo sociálního zabezpečení . 7. vyd. Praha: C. H. Beck, 2018, s. 66. 21 Ve smyslu § 2 odst. 7 ZOVZ jsou jmenovaná opatření reprezentována triádou karanténa, lékařský do- hled, zvýšený zdravotnický dozor. 22 Fyzická osoba podezřelá z nákazy je totožným ustanovením vymezena jako zdravá osoba, „která byla během inkubační doby ve styku s infekčním onemocněním nebo pobývala v ohnisku nákazy“ .

99