PRACOVNÍ PRÁVO A SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ V DOBĚ KORONAVIRU / Jan Pichrt - Jakub Morávek (ed.)

kých osob, jakož i lékařské vyšetřování této osoby, jež je vedeno cílem zabránit dalšímu přenosu infekčního onemocnění 23 v období, kdy by mohlo dojít k jeho šíření. V re- centní odborné literatuře se však lze setkat též s výkladem, jenž za karanténu výslovně považuje též další karanténní opatření vymezená zákonem o ochraně veřejného zdraví, a to lékařský dohled a zvýšený zdravotnický dozor. 24 V případě, že se nejedná o osobu zdravou (ergo jde o osobu onemocnělou infekční nemocí nebo jevící příznaky takové- ho onemocnění), lze usuzovat toliko na institut izolace 25 , materiálně rovněž spočívající v oddělení dané fyzické osoby od ostatních osob. Alespoň na okraj není zcela bez zajímavosti taktéž zmínit, že pro účely výkonu státní služby je interpretačním vymezením pojmu „dočasná neschopnost k výkonu služby“ 26 nařízená karanténa terminologicky ekvivalentní uznané dočasné pracovní neschopnosti. Primárně se ve smyslu uvedeného nabízející distinkce služebního po- měru od relevantní úpravy pracovního poměru v kodexu práce se však ukazuje jako toliko iluzorní. Neboť obdobně jako platí pro zrušení pracovního poměru ve zkušební době, i služební poměr nelze služebním orgánem zrušit v době prvních 14 dnů trvání dočasné neschopnosti k výkonu služby. 27 Důsledky jsou tudíž jak v případě poměru pracovního, tak služebního v zásadě shodné, a to s nezbytným přihlédnutím k faktu, že služební poměr není možno validně skončit ani výpovědí, ani okamžitým zrušením. Určitou odchylku však přesto reprezentuje extenzivnější nazírání na karanténu opti- kou služebního zákona 28 , když předmětný termín zahrnuje, na rozdíl od výše citované úpravy zákoníku práce, rovněž karanténní opatření ve formě zvýšeného zdravotnické- ho dozoru 29 , pokud byl státnímu zaměstnanci uložen zákaz činnosti bránící mu ve vý- konu služby. V pracovněprávních vztazích se však nad rámec uvedeného prostřednictvím spe- ciální právní úpravy, obsažené v interpretačním ustanovení § 347 odst. 4 ZP, izolace ve smyslu citovaného zákona o ochraně veřejného zdraví, nadto též společně s vybra- nými mimořádnými opatřeními při epidemii a nebezpečí jejího vzniku 30 , staví na ro- 23 Podle § 2 odst. 5 ZOVZ se v případě infekčního onemocnění jedná o „ příznakové i bezpříznakové one- mocnění vyvolané původcem infekce nebo jeho toxinem, které vzniká v důsledku přenosu tohoto původce nebo jeho toxinu z nakažené fyzické osoby, zvířete nebo neživého substrátu na vnímavou fyzickou osobu .“ 24 HORECKÝ, Jan, BLAŽEK, Michal. In SELUCKÁ, Markéta a kol. Covid-19 a soukromé právo. Otázky a odpovědi . Praha: C. H. Beck, 2020, s. 37-38. 25 Blíže viz § 2 odst. 6 ZOVZ. 26 Srov. § 128 odst. 3 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších předpisů (dále v textu též jen jako „služební zákon“). 27 Viz § 74 odst. 1 písm. f ) část věty za středníkem služebního zákona. 28 Srov. § 177 odst. 3 služebního zákona. 29 Ve smyslu § 2 odst. 7 písm. c) ZOVZ jde o „ lékařský dohled nad fyzickou osobou podezřelou z nákazy, které je uložen zákaz činnosti nebo úprava pracovních podmínek k omezení možnosti šíření infekčního onemocnění “. 30 Ke konkrétnímu výčtu dotčených opatření srov. § 347 odst. 4 ZP, ve spojení s § 69 odst. 1 písm. b) a písm. i) ZOVZ. V rámci vymezení první jmenované skupiny zákon prostřednictvím demonstrativního výčtu stanoví, že se může jednat o omezení cestování z některých oblastí (a omezení dopravy mezi někte- rými oblastmi); zákaz nebo omezení slavností, divadelních a filmových představení, sportovních a jiných

100