PRACOVNÍ PRÁVO A SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ V DOBĚ KORONAVIRU / Jan Pichrt - Jakub Morávek (ed.)

suzovaném případu uzavřel, že dočasná pracovní neschopnost, při splnění nastíněné- ho kritéria objektivity (ve smyslu nemožnosti požívat poskytované ochrany v rozporu s objektivním stavem, aplikovatelné toliko na základě dodatečně učiněného, účelového subjektivního jednání) nemůže být nazírána jinak než jako aprobovaný výkon práva, které je zaměstnanci v duchu protektivních norem zákoníku práce právě pro případ jeho nemožnosti (neschopnosti) sjednanou práci po určitý ohraničený časový úsek vykonávat garantováno. V návaznosti na shora vytyčený první stupeň ochrany zaměstnance při jednostran- ném rozvázání pracovního poměru výpovědí lze vymezit její doplňující druhý stupeň, za nějž je možno vnímat zákonem explicitně normované výjimky, které zaměstnavateli umožňují přistoupit k výpovědi z pracovního poměru i přesto, že je daný zaměstna- nec v předmětném okamžiku dání výpovědi (resp. jejího řádného, účinného doruče- ní) chráněn existencí některé z ochranných dob. Sluší se předeslat, že zákonodárcem přijatá a momentálně platná konstrukce výjimek z ochranných dob, jakož i výjimek z těchto výjimek, zřejmě nevykazuje přílišné známky žádoucí, ideálně co možná nej- více systematické a koncepční právní úpravy pracovněprávních vztahů. V důsledku právě uvedeného je ve vztahu k oběma smluvním stranám směřována nevyhnutelnost v každém individuálním případě a priori dostatečně precizně reflektovat předmětnou regulaci, syntetizující příslušná ustanovení zákoníku práce 34 , jež je vedena cílem vy- hnout se případné invaliditě učiněného právního jednání (výpovědi) zakládající rozvá- zání pracovního poměru. Jakkoli právě nastíněné ve všeobecné rovině zůstává nedotčeno, aplikovatelné vý- jimky ze zákazu zaměstnance z pracovního poměru vypovědět, v rámci diskutované materie, akcentující nynější globální epidemiologický vývoj a jeho vybrané pracovně- právní důsledky, předně reprezentují první dva z tzv. organizačních důvodů výpovědi. Jedná se přitom o zrušení zaměstnavatele (či jeho části), anebo přemístění zaměstnava- tele (případně jeho části). 35 V těchto situacích v souvislosti s organizačními změnami na straně zaměstnavatele totiž dočasně práce neschopnému zaměstnanci jinak garan- tovaná maximální míra ochrany spočívající ve skutečnosti, že pracovní poměr s ním v ochranné době v zásadě rozvázat nelze, poskytnuta není. Právě nastíněná plná ochra- na zaměstnance, který byl uznán jakožto dočasně práce neschopen, se tudíž uplatní v situacích toliko zaměstnancem předstírané dočasné pracovní neschopnosti, a to s odkazem na soukro- moprávně výslovně reprobovaný výkon práva v rozporu s principem poctivosti, jakož i související zákaz zjevného zneužití práva, přiléhavě formuluje MALIŠOVÁ, Tereza. Glosa k rozsudku Nejvyššího soudu ohledně zákazu výpovědi v době dočasné pracovní neschopnosti zaměstnance. Právní rozhledy , 2019, roč. 27, č. 18, s. 640. 34 Viz § 53 odst. 1 písm. a)-f ), ve spojení s § 54 písm. a)-d) ZP. 35 Ve smyslu § 52 písm. a), resp. § 52 písm. b) ZP. 4. Druhý stupeň ochrany – konstrukce výjimek ze zákazu zaměstnavatelovy výpovědi zaměstnanci v ochranné době

102