PRACOVNÍ PRÁVO A SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ V DOBĚ KORONAVIRU / Jan Pichrt - Jakub Morávek (ed.)

SMLUVNÍ VOLNOST A ROVNÉ ZACHÁZENÍ V PRÁVNÍ ÚPRAVĚ PRACOVNÍ DOBY A DOBY ODPOČINKU V KONTEXTU EPIDEMIE KORONAVIRU

JUDr. Martin Šmíd, Ph.D. 1

1. Úvod Tento příspěvek se zabývá dvěma ze základních zásad pracovního práva, a to zása- dou smluvní volnosti a zásadou rovného zacházení, a jejich uplatnění v rámci právní úpravy pracovní doby a doby odpočinku. Významnou souvislostí, která do realizace těchto zásad v pracovním právu v současné době vstupuje, je epidemie tzv. nového koronaviru covid-19. V důsledku této epidemie byl a (k okamžiku zpracování této kapitoly stále je) v České republice vyhlášen nouzový stav. V jeho rámci jsou potom vy- dávána a vymáhána krizová opatření, která významně zasahují i do pracovněprávních vztahů. Jejich dopad do oblasti právní úpravy pracovní doby (v kontextu obou výše zmíněných zásad) je předmětem zájmu této kapitoly. 2. Smluvní volnost v pracovním právu První z obou zásad je zásada smluvní volnosti, která vychází z obecněji formulova- né zásady autonomie vůle. Autonomii vůle lze charakterizovat jako možnost subjektů práva (a to v první řadě práva soukromého) utvářet své právní vztahy v souladu se svojí svobodnou vůlí. U autonomie vůle se tradičně rozlišují čtyři dimenze, v nichž se realizuje, a to: a) svoboda rozhodnutí, zda učinit právní jednání, b) svoboda volby adresáta právního jednání, b) svoboda volby obsahu právního jednání a d) svoboda volby formy právního jednání. 2 1 Univerzita Pardubice, Fakulta ekonomicko-správní; Kancelář veřejného ochránce práv (pozn.: Autor je zaměstnancem Kanceláře veřejného ochránce práv, ale jeho názory nevyjadřují názory Kanceláře nebo veřejného ochránce práv). 2 HURDÍK, Jan a kol. Občanské právo hmotné: Obecná část. Absolutní majetková práva . 2. akt. vyd. Plzeň, Aleš Čeněk, 2014, s. 71. Obdobně také např. KNAPPOVÁ, Marta; ŠVESTKA Jiří a kol. Občanské právo hmotné. Svazek 1. 3. vyd. Praha: ASPI, 2002, s. 47: „Tato obecná soukromoprávní zásada má různé specifické projevy. Jde zejména o autonomii smluvní, která znamená volnost uzavírání smluv, volnost výběru jejich typů, volnost výběru spolukontrahenta, volnost utvá- ření jejich obsahu (ať již formou přímého nebo nepřímého ujednání za pomoci různých smluvních nástrojů vyvolaných požadavky moderního občanskoprávního styku, jako jsou např. smluvní podmínky), volnost určení formy. Jde i o autonomii testovací, tj. volnost pořídit o svém majetku pro případ smrti závěť […].“

105