PRACOVNÍ PRÁVO A SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ V DOBĚ KORONAVIRU / Jan Pichrt - Jakub Morávek (ed.)

státu. 28 Zásada rovného zacházení a zákaz diskriminace (zejména z důvodu pohlaví) je tedy dnes pevně zakotvena v mezinárodní a evropské legislativě. Zákoník práce definuje rovné zacházení a zákaz diskriminace v § 16, když v odst. 1 stanoví povinnost zaměstnavatele zajistit rovné zacházení se všemi zaměstnanci a v odst. 2 zakazuje jakoukoli diskriminaci. Tato dvě vymezení (pozitivní – v § 16 odst. 1 a negativní – v § 16 odst. 2) bývají zpravidla ztotožňována, 29 z čehož autoři dovozují, že se zaměstnancem nesmí být za- cházeno nerovně pouze na základě diskriminačních znaků uvedených v diskriminač- ním zákoně. To je v souladu i s pojetím antidiskriminačního zákona, který stanoví, že právem na rovné zacházení se rozumí právo nebýt diskriminován z důvodů, které zákon uvádí (§ 2 odst. 1). „Z uvedeného vyplývá, že rozdílné zacházení z jiných než v § 2 odst. 3 antidiskriminačního zákona vymezených důvodů není diskriminací ve smyslu an- tidiskriminačního zákona.“ 30 Možný je ale také opačný přístup, podle nějž je třeba právo na rovné zacházení chá- pat šířeji a od samotného zákazu diskriminace ho odlišit. Ostatně tyto pojmy rozlišuje i antidiskriminační zákon v ustanovení § 1 odst. 3, který uvádí, že fyzická osoba má právo v právních vztazích, na které se vztahuje tento zákon, na rovné zacházení a na to, aby nebyla diskriminována. Obdobně je obojí rozlišeno v ustanovení § 16 zákoníku práce. Lze tedy dovodit, že samostatná formulace pozitivního a negativního vymeze- ní v zákoníku práce svůj důvod, což naznačuje i důvodová zpráva k zákoníku práce: „Rovné zacházení má být používáno v pracovněprávních vztazích tak, že případy, které jsou typově naprosto totožné, mají být posuzovány podle stejných zásad a bez rozlišování účastníků (zaměstnanců). Jestliže je pro odchylnou úpravu dán věcný důvod, nemůže být taková odchylná úprava považována za diskriminující.“ 31 28 GERLOCH, A: Teorie práva . 6. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2013, s. 201 a násl. 29 Viz např.: „Zásada rovného zacházení bývá charakterizována jako pozitivní vyjádření zákazu diskriminace.“ ŠTANGOVÁ, Věra. Rovné zacházení a zákaz diskriminace v pracovním právu . 1. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009, s. 47. „O nerovný přístup a diskriminaci se v žádném případě nejedná, pokud důvody k rozlišování spočívají v ji- ných skutečnostech, než jsou uvedené diskriminační znaky.“ ANDRAŠČÍKOVÁ, Mária a kol. Zákoník práce, prováděcí nařízení vlády a další související předpisy s ko- mentářem k 1. 1. 2012 . Olomouc: ANAG, 2012, s. 59. „Nerovné zacházení mezi zaměstnanci zákon zakazuje výlučně z uvedených diskriminačních znaků, kterými jsou: (…) Pokud je se zaměstnanci zacházeno nestejně z jiných důvodů, např. z důvodu jejich funkčního postavení u zaměstnavatele, kvalifikace, délky praxe, doby zaměstnání apod., nejedná se o nerovné zacházení ve smyslu těchto ustanovení zákoníku práce. Z hlediska praxe je třeba vždy důsledně rozlišovat nerovné zachá- zení, které se opírá o vymezené diskriminační znaky, a neoprávněné požadavky na „rovnostářství“ vznášené některými zaměstnanci.“ JAKUBKA, Jaroslav; SCHMIED, Zdeněk; TRYLČ, Ladislav. Zákoník práce 2012 (Převodní můstek k „velké“ novele zákoníku práce) . 8. vyd. Olomouc: ANAG, 2012, s. 16-17. 30 KVASNICOVÁ, Jana; ŠAMÁNEK, Jiří a kol. Antidiskriminační zákon: komentář . Praha: Wolters Klu- wer, 2015, s. 115. 31 Důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákoníku práce [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu Čes-

111