PRACOVNÍ PRÁVO A SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ V DOBĚ KORONAVIRU / Jan Pichrt - Jakub Morávek (ed.)

– úpravou ustanovení § 110 ZPr tak, aby se zásada „rovného odměňování“ neza- měňovala se zásadou rovnostářského odměňování bez přihlédnutí k regionál- ním sociálně ekonomickým podmínkám a nebánila tak tvorbě nových pracov- ních míst, které budeme v krátké době potřebovat, – propracovanou úpravou pracovněprávního statusu sportovců, umělců, „za- městnanců“ platforem a jiných osob, u kterých stávající krize prokázala pre- kérnost jejich zapojení do pracovního procesu. V neposlední řadě je vhodné se v situaci, kdy i za stávající krize dosud převažuje počet nabízených pracovních míst nad počtem evidovaných nezaměstnaných, zamyslet nad nalezením správného okamžiku (dle mého názoru již „prošel“), kdy nahradit pro- gram podpor „přežívajících“ pracovních míst programem skutečně efektivních rekva- lifikací s výraznou motivací pro ty, kteří se rozhodnou rekvalifikovat. Např. od března tohoto roku jsme mohli mít již desítky rekvalifikovaných sanitářů a pečovatelek a ne- museli na tuto práci povolávat studenty lékařských fakult, nenarušovat tak jejich již dost složitou distanční výuku a nekomplikovat tak dále vzdělání těch, jejichž hluboké odborné znalosti budeme v budoucnu stále více potřebovat. Je nejvyšší čas, aby koronavirus přestal být překážkou v práci na straně státu! Avšak abych byl spravedlivý, není vše jen „na státu“. Jako dlouhodobý zastánce možnosti mimosoudního řešení pracovněprávních sporů si dovolím sociálním partne- rům na závěr přednést jeden zcela konkrétní podnět. Neodpustím si opět upozornit, že jsme jednou z mála zemí, která nemá v podstatě žádný funkční mechanizmus řešení pracovněprávních sporů mimosoudní cestou. Rychlé, neformální a levné řešení pra- covněprávních sporů – nejlépe za (resp. jen těžko představitelně bez) aktivní účasti so- ciálních partnerů – v naší zemi zcela schází 15 . Přitom lze očekávat, že složitá nadcháze- jící doba povede spíše k nárůstu konfliktních situací a nejrůznějších pracovněprávních sporů a tedy i k potřebě jejich rychlého a efektivního řešení; absenci takového sytému, resp. faktický minimální zájem na jeho zřízení ze strany sociálních partnerů, považuji osobně za jejich trvalý dluh vůči zaměstnancům i zaměstnavatelům. Pokud bylo po- slední novelizací zákoníku práce s účinností od 1.1.2021 rozšířeno mj. i ustanovení § 320a ZPr o nově vložené písm. b), pak při příští novelizaci by § 320a ZPr mohlo „slušet“ rozšíření o další písmeno – písm. c) např. do následující podoby:

15 K tomu srov. např.: Pichrt, J. Alternativní způsoby řešení sporů v pracovněprávních vztazích – minulost, současnost a budoucnost. Právní rozhledy, 2013, č. 21, s. 725; Pichrt, J. Alternativní způsoby řešení sporů v pracovněprávních vztazích a polská inspirace. Právní rozhledy, 2015, č. 23–24; Pichrt, J. Alternativní řešení pracovněprávních sporů – strašák současnosti či naděje budoucnosti? Acta Universitatis Brunensis Iu- ridica, č. 581, Brno: MU, 2016; Pichrt, J., Štefko, M., Morávek, J . Analýza alternativních způsobů řešení sporů v pracovněprávních vztazích. Praha : Wolters Kluwer, 2016.

14