PRAKTIKUM SPRÁVNÍHO PRÁVA

Část 2: 1) Krajský soud by měl žalobu podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 79 odst. 1 s. ř. s. jako nepřípustnou odmítnout. Podmínka bezvýsledného vy čerpání prostředků k ochraně proti nečinnosti je podmínkou přípustnosti žaloby, nikoli její důvodnosti. Proto je namístě žalobu odmítnout. Tolerovat lze i odkaz na § 46 odst. 1 písm. a) či b) s. ř. s. 2) Touto podmínkou se realizuje zásada subsidiarity soudní ochrany (§ 5 s. ř. s.), po kud nevedly k nápravě prostředky právních předpisů upravujících postup před správními orgány. Těmito prostředky jsou například žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti podle § 80 odst. 3 spr. ř. či stížnost dle § 16a odst. 1 inf. z. 3) Ano. Judikatura NSS trvá zásadně na povinnosti vyčerpání prostředku ochrany i v případě, že jde o nečinnost ústředního správního úřadu. Takový prostředek není zjevně neúčinný jenom proto, že směřuje k odstranění nečinnosti ústředního správního úřadu. 4) Ano. I v tomto případě může být uplatnění prostředku proti nečinnosti účinné. Proto je v zásadě nutné jej před podáním žaloby využít i v případě, že je nečinným sám vedoucí ústředního správního úřadu. Vychází se z relativně neosobního výko nu jeho funkce. 5) Krajský soud (nebude-li žaloba vzata zpět) bude muset žalobu podle § 81 odst. 3 s. ř. s. zamítnout. Soud rozhodne podle skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí (§ 81 odst. 1 s. ř. s.). Toho času již žaloba důvodná není.

72