Pomahač: Proměny správního soudnictví

6. Rozkazy dávej jen tehdy, když to vyžaduje situace. Unáhlený člověk snadno upadne do neštěstí. Lidé mají úctu jen před zdrženlivým a člověk pevné povahy, který je navíc bo- hatý, se prosazuje ve správě jako krokodýl. 7. Jestliže jsi důvěrníkem, kterého posílá jeden velmož k druhému, buď při poselství na- prosto spolehlivý a vyřiď příkaz tak, jak byl vysloven. Nezamlčuj nic z toho, co bylo řečeno, a střež se, byť jedinkrát, něco zapomenout. Drž se pravdy, ale nepřeháněj ji. 8. Prosazuj svá rozhodnutí, třebaže budou neobvyklá, vždy ovšem pamatuj na dny, kte- ré teprve přijdou. Neštěstí se většinou nedostavuje uprostřed poct, avšak když se znenadání vynoří krokodýl, je tu rázem i neoblíbenost. Zkrátka: plň své povinnosti. 9. Skrývej své smýšlení a ovládej svá ústa, pak se prosadíš mezi hodnostáři. 10. Jsi-li tím, jemuž se předkládají žádosti, trpělivě vyslechni slova žadatele. Neodmítni ho dříve, než si uleví, než řekne to, co chtěl povědět. Pro žadatele má větší cenu, když se ochotně vyslyší jeho řeč, než když se splní to, kvůli čemu přišel. Stanislav Balík si v příspěvku na zmíněné konferenci posteskl, že se asi nedá určit, kdy přesně upadla v dávné minulosti Ptahhotepova naučení v zapomenutí, neboť sta- rověké opisy byly dlouho nepřístupné. S kompletními překlady do moderních jazyků se mohla veřejnost znovu seznamovat až během posledních sta let. To však nic nemění na tom, že leccos ze staroegyptského textu má nárok na nesmrtelnost. Srovnáme-li to, co nám údajně odkázal Sókratés a Ptahhotep, je patrné, že v ak- centu na nestrannost, rozvážnost, schopnost naslouchat a přesvědčivě odpovídat pa- nuje shoda. Životní pravdy týkající se soudce či úředníka se dotýkají způsobu řešení sporů. Nejen spory je však živa veřejná správa a šťastným je ten, kdo to nemusí poznat na vlastní kůži. Ptahhotep rozvedl témata každodennosti ( po chlebu, který se rozdává, lidé nejvíce touží ) a relativismu ( drž se pravdy, ale nepřeháněj ji ). Velkým tématem je i umění úředníka přežít ( člověk pevné povahy, který je navíc bohatý, se prosazuje ve správě jako krokodýl ) a nestabilita ( neštěstí se většinou nedostavuje uprostřed poct, avšak když se znenadání vynoří krokodýl, je tu rázem i neoblíbenost ). Problém, s kterým se znalci staroegyptské literatury potýkají již od předminulého století, spočívá v tom, zda je text, který představuje vcelku konzistentní obraz dobrého úředníka, výrazem myšlení vysokého hodnostáře z druhé poloviny 3. tisíciletí př. n. l., anebo zda jde až o reflexi z doby, kdy si Egypťané již uvědomovali, jak nesnadné je udržet v zemi určitý řád a hledali v minulosti poučení pro současnost. V nekropolích v Sakkáře, Abúsíru i v Gíze se v lepším či horším stavu dochovalo několik hrobek náležejících Ptahhotepům. Byli to lidé významní, jinak by nemohli mít takovéto hrobky. Jméno Ptahhotep není v kategorii vysokých úředníků a kněží neobvyklé, ale nositelé tohoto jména v období dvou nebo tří generací nemusí být v pří- buzenském vztahu, jde o osobní jméno, nikoli o děděné příjmení. Na druhé straně nebylo neobvyklé, aby potomek měl stejné jméno jako předek, či aby se stejně jmeno-

10