Pomahač: Proměny správního soudnictví

vali příbuzné osoby ve stejné generaci. V hrobkách se však nenašlo dostatek souvislých textů, z nichž by bylo možné spolehlivě vytvořit rodokmen. Nejasné zůstává i to, zda byl některý z Ptahhotepů spřízněn s rodem faraonů. V době 5. dynastie se vysoké úřady dědily, a to významně ovlivnilo přístup k vysokým funkcím i to, s čím se musel seznámit ten, kdo se měl stát nejvyšším úředníkem. Díky německému historikovi Eduardu Meyerovi se od konce 19. století ujalo pro nejvyšší úřad ve starověkém Egyptě novodobé označení vezír. Meyer se inspiroval v tehdy ještě existující Osmanské říši, ke které ale již Egypt fakticky nepatřil. Úřad všemocného ve- zíra známe i z perské říše i z arabských chalifátů, je ovšem otázkou, nakolik se podobal nejvyššímu úřadu Egypta zhruba ve 24. století př. n. l. Z různých důvodů, které netřeba v této práci podrobně rozebírat, není jasné, zde má být nauka přímo spojována s historicky doloženým hodnostářem novodobě ozna- čovaným zpravidla jako Ptahhotep I, či s jeho pravděpodobným vnukem a rovněž ve- zírem Ptahhotepem II. Text se dochoval v pozdějších opisech, neznáme jeho základní podobu a spory vyvolávají i určité interpolace. Původní text mohl vzniknout v době 6. dynastie a tehdy také mohl být zaštítěn slavným jménem. Vyloučeno ovšem není ani to, že text vznikl na základě dnes již těžko zrekonstruovatelné tradice až po roce 2000 př. n. l., kdy bylo jméno Ptahhotep už mytizováno. Podle názoru Miriam Lichtheimové je nejpravděpodobnějším datem pro kompozici díla doba okolo roku 2200 př. n. l., ve které se staroegyptština značně vyvíjela směrem ke střední egyptštině. Nápisy v soukromých hrobkách z té doby vykazují intelektuální a literární schopnosti srovnatelné s ptahhotepovskými maximy. Byla to doba, kdy byla společnost stále ještě poměrně vyrovnaná, uspořádaná a bezpečná, ačkoli se již někteří vzdělanci začínali obávat o budoucí vývoj. 6 Od počátku 2. tisíciletí př. n. l. se tradičně někteří vysoce postavení úředníci po- kládají za tvůrce mudroslovné literatury, což platí už o staviteli nejstarší pyramidy Imhotepovi, který žil v době o více než dvě staletí starší. Text Imhotepova naučení však nebyl dosud nalezen, resp. identifikován. Pokud by existoval, měl by asi v mnoha ohle- dech říkat podobné věcí jako Ptahhotepova nauka. Jak píše M. Bárta: „Cílem těchto nauk bylo poskytnout užitečné rady úředníkům, kteří právě nastupovali do státních úřadů, jak se chovat. Texty v nich obsažené byly soubory kulturních norem, které vycházely ze vzorů v minulosti (kazuálního paralelismu) a jejichž jediným cílem bylo zajistit pevné fungování státní ideologie s jednoznačně zakotveným obrazem světa: panovníkem na čele státu a egyptskými bohy ovládajícími všechny sféry života starých Egypťanů. Oporu takto vytvořené hierarchie představoval oddaný a věrný staroegypt- ský úředník.“ 7

6 LICHTHEIM, M. Ancient Egyptian literature. Vol. I. Berkeley: University of California Press, 1973, s. 62. 7 BÁRTA, M. Imhotep, stavitel nejstarší pyramidy na světě. Pražské Egyptologické Studie. Suplementa I, 2003, s. 13.

11