Pomahač: Proměny správního soudnictví

prodloužených ‚rukou‘ mimo hlavní město, klesala i ekonomická výkonnost, a tedy sociální stabilita země v důsledku snižujících se nilských záplav a postupujícího sucha v kombinaci s přívalovými dešti. Vše se pak náhle zhroutilo jako domeček z karet na sklonku 6. dynastie. Restart v podobě 8. dynastie byl úspěšný jen částečně, a hlavně neměl dlouhého trvání. Stará říše se definitivně stala minulostí.“ 17 Míra smutku a nostalgie za starými dobrými časy byla expresívně vyjádřena v řadě staroegyptských textů. Připomeňme si příznačná slova: Dolní Egypt pláče; královský sklad je společným majetkem všech a celý palác je bez příjmů. Víme, že redistribuční hospodaření fungovalo i v Mezopotámii, opakovaně se tam hroutilo, zdá se však, že to nebylo na rozdíl od Egypta tak překvapivé. Srovnáme-li například úpadek Staré říše s říší akkadskou, je zřejmé, že redistribuce v Mezopotámii byla spravována decentra- lizovaně, jinými slovy jen některé paláce se tam najednou a náhle ocitly bez příjmů a o společném majetku všech tam vůbec hovořit nelze. Akkadská říše byla nadto budo- vána cestou vojenské expanze a na to také doplatila, zatímco egyptská společnost ne- měla silnou válečnickou elitu, služba v ozbrojených silách byla spíše obligátní pracovní povinností a situace se výrazně změnila právě až v souvislosti s vnitřními nepokoji při rozpadu Staré říše. Dědičná úřednická šlechta však ani v pohnutém egyptském 21. století př. n. l. ne- zahynula. Někteří její příslušníci se začali chovat jako malí králové a plnili na vlastním teritoriu úkoly, které dříve patřily centrální vládě. Tak ovšem nemohli nahradit fun- gování centralizovaného státu. Návrat k této podobě se uskutečnil až v podmínkách opětovného sjednocení Egypta po roce 2000 př. n. l., a to s patrnou tendencí využít řadu symbolických prvků, mezi něž patřila i vize dobrého soudce a správce. Připomeňme si ještě jednu slavnou literární památku, která mohla také vznikat v nepokojném 21. století př. n. l., o níž Ellen Morrisová výstižně podotkla, že od svého rozluštění stále všemožně frustruje vědce. 18 Napomenutí egyptského mudrce je připi- sováno dozorci zpěváků Ipuverovi a začíná takto: Vskutku, spisy nedotknutelné soudní síně jsou ztraceny a její tajemství odhaleno. A dále: Vskutku, zákony jsou ze soudní síně vyhozeny ven. A opravdu je lidé pošlapávají na veřejných místech a ubožáci je ničí na uli- cích. Vskutku, ubožák získal autoritu božího Devatera a uspořádání Domu třiceti je pro- zrazeno. Vskutku, velká soudní síň je veřejnou místností a ubožáci chodí do Velkého domu sem a tam. Sluší se dodat, že Devatero je devět nejvyšších héliopolských bohů, Dům třiceti je nejvyšší soud a Velký dům je nejvyšší úřad. O smyslu tohoto díla se vede ob- sáhlá diskuse. Na jedné straně je interpretováno jako historický odraz fragmentarizace státu a vlády práva silnějšího, na druhé straně jako dílo v podstatě ahistorické, které představuje teodickou výtku bohu. Řád je v tradován komplementárně k chaosu. Jiří 17 BÁRTA, M. Příběh civilizace. Vzestup a pád stavitelů pyramid . Praha: Academia, 2016, s. 324. 18 MORRIS, E. Writing Trauma: Ipuwer and the Curation of Cultural Memory. In: AVERBECK, R. E. – YOUNGER, K. L. (eds.) An Excellent Fortress for his Armies, a Refuge for the People: Egyptological, Archaeological, and Biblical Studies in Honor of James K. Hoffmeier. University Park: Pennsylvania State University Press, 2020, s. 231.

15