Pomahač: Proměny správního soudnictví

Janák to vysvětluje tím, že řád se nacházel v neustálém ohrožení, takže bylo vlastně jediným božským i lidským úkolem panovníka udržet nebo obnovit řád. Ve jménu pa- novníka byla hledána spravedlnost, což představovalo vládu nad žijícími, ale také byly přinášeny oběti zesnulým a bohům, což bylo neméně důležité k zajištění příznivých podmínek pro život. 19 Soustředíme-li se na právo jako prvek řádu, vynikne role elity sloužící panovníko- vi. Právní řád nebyl obsažen ve všeobecně známých královských zákonech, ale v mysli a slovech soudců a kněží. Z moderní doby je známa floskule o tom, že nestačí spra- vedlnost vykonat, ale že musí být vidět, jak je vykonávána. Staroegyptské východisko je však jiné. Tajemství nedotknutelné soudní síně nemá být odhaleno právě proto, že rovnováha mezi řádem a chaosem je křehká. Nadto je třeba brát v úvahu i míru elementární gramotnosti obyvatelstva, která i při vysokém odhadu stěží mohla převý- šit dvacetinu populace. Soudní procedury měly už tenkrát mnoho formalit, které se promítaly do spisového materiálu. Výsledkem byl stav, který někdy kritizujeme i v sou- časné době, že soudním aktům málokdo rozuměl. Narozdíl od současnosti bylo však tehdy samotné psaní samo o sobě něčím posvátným a tajemným. Naše znalosti o egyptském právu a soudnictví z 3. tisíciletí př. n. l. se mohou jen sporadicky opírat o přímé legislativní či judikatorní prameny. Čteme-li v Ipuverových nářcích, že v době nepokojů byly soudní spisy zničeny a zákony vyhozeny, mohli by- chom spekulovat o tom, že zkáza byla tak důkladná, že hledat tyto prameny je marné. Respektujme však básnickou licenci. Vše se jistě zničit nepodařilo, i tak se však musí- me smířit s tím, že z písemných pramenů všeho druhu známe odhadem pouhou jejich stotisícinu, což se samozřejmě týká i správy a soudnictví. A. Loktionov se ve své disertační práci podrobně zabývá změnami, které v oblasti soudnictví odlišují původní stav od pozdější doby, která je již lépe pokryta písemný- mi prameny. 20 Zdá se, že na rozdíl od Staré říše, kde úředníci činní jako soudci měli obvykle celou řadu dalších povinností, vedl další vývoj k vytvoření profese speciali- zovaných soudních praktiků, kteří kladli větší důraz na zaznamenané právo. Je však sporné, zda se tím zlepšila rozhodovací praxe. Úřední hodnostáři byli obdařeni volnou diskrecí, řídili se více vlastním uvážením než ustáleným způsobem rozhodování. Síla těchto soudců byla spojena spíše se sociální prestiží a s náboženským přesvědčením než s právní specializací. Nadto bylo soudní rozhodování silně ovlivněno místními vztahy a patronátní sítí. Vedle soudů integrovaných ve správním centru působily i soudy jed- notlivých komunit opírající se o obyčejové právo, které mělo i řadu lokálních variant. Ve 24. století př. n. l. je patrná tendence zvýrazňovat v úřední činnosti moment rozhodování sporů, což dokládá titulatura i fragmenty zpráv o jednotlivých případech. To vedlo ke změnám v administraci soudní činnosti. Odděluje se přípravná fáze řízení, 19 JANÁK, J. Chaos a ne-řád ve starém Egyptě. In: VÍTEK, T. – STARÝ, J. – ANTALÍK, D. (eds.) Řád a chaos v archaických kulturách. Praha: Herrmann & synové, 2010, s. 131–132. 20 LOKTIONOV, A. A. The Development of the Justice in Ancient Egypt from the Old to the Middle Kingdom . Doctoral thesis. University of Cambridge-Robinson College, 2019.

16