Pomahač: Proměny správního soudnictví

kdy je nutné posoudit, zda se daným případem bude soud zabývat, od slyšení stran. Úlohou soudce bylo strany sporu pečlivě a trpělivě vyslechnout, zjistit, co je mezi nimi sporné a oddělit to, co je podstatné pro soudce. Pravda, kterou vyřkne soudce, se při- tom rovná spravedlnosti. Přesně na toto kladla důraz i Ptahhotepova nauka. Je také tře- ba dodat, že již v této době, byla zejména sféra sporů v závazkových vztazích velmi širo- ká a mnohé případy nebylo možné jednoduše podřadit pod určitý vzor řešení. Zvláštní povahu měly trestní věci, protože úředníci měli za povinnost určité delikty oznamovat svým nadřízeným a toto oznámení nahrazovalo obžalobu. Soud musel v rámci ústního jednání zjistit skutkový stav a plnil dvojjedinou úlohu vyšetřujícího i decizního orgá- nu. Ptahhotepova nauka v této souvislosti nabádá k přísnosti a rychlosti soudce. Egyptský justiční systém si ve 3. tisíciletí př. n. l. uchovával rysy pluralismu, což se do určité míry vyplatilo, když se zhroutilo memfidské centrum. Tehdy zdegradovaly centrální specializované soudy, ale místní soudy začaly fungovat formálněji, což pozdě- ji vedlo ke sjednocování pluralitní právního systému. Justiční model převládající pak ve 2. tisíciletí př. n. l. tak mohl využívat jak změněnou profesní identitu soudců, kteří přestali být odpovědní za plnění řady správních funkcí, tak možnost spojení technik rozhodování vycházejících z obyčejového základu se zastřešujícími právními principy. Michaela Knollová se pokusila stručně ukázat, jak se právní principy prolínají v dalším vývoji staroegyptské veřejné správy i soudnictví doby bronzové. 21 Kontinuita je patrná, ať již máme na mysli nestrannost, předvídatelnost, přesvědčivost, vhodnost, odpovědnost, či vstřícnost v chování úředníka či soudce. Autorka zejména připomí- ná, že sdílené hodnoty jsou podstatné pro každou společnost a že vzdělaní starověcí Egypťané dokázali dobře vyjádřit zásady, jimiž se jejich stát řídí. A co více, těchto zásad si vážili a chápali jejich důležitost, i když bylo nad jejich síly zařídit, aby vše fungovalo v duchu těchto principů. Dodejme jen, že ve Střední a zejména v Nové říši bylo opako- vaně vyjádřeno, že stav justice závisí na tom, zda v jejím čele jsou ti nejlepší lidé z řad elity. Vázanost právem nebyla chápána v banálním smyslu dodržování veškerých, třeba i hloupých předpisů, ale ve smyslu pochopení pravidel nutných k udržení pořádku. Zákonnost byla narozdíl od spravedlnosti, kterou může být obtížné pochopit, zjevným fenoménem. Ukazovala, že muži či ženy na vedoucích místech jsou následování hod- ným vzorem pro podřízené, a tím i pro ostatní.

21 KNOLLOVÁ, M. Selected Administrative Principles and Their Regulation in Sapiential Literature in Ancient Egypt. Krakowskie Studia z Historii Państwa i Prawa , 2013, Vol. 6, No. 4, s. 317–326.

17